Pěnišníky na českých zahradách

Zahrada svítící rozkvetlými pěnišníky je jaro na druhou. Energie barev, krása listů a jejich tvárnost z nich udělaly chloubu malých i velkých zahrad.

 

Každoročně na jaře kvetoucí azalky a rododendrony dokazují, že život stojí za to. Okouzlují jak ve vícebarevných zahradních kompozicích, i jako veselé svítící obláčky u jezírka či na skalce. A pokud si z bohatého sortimentu pěnišníků a azalek opatříte jak časně, tak i pozdněji kvetoucí kultivary, mohou vaše zahradní slavnosti trvat i více nežli tři měsíce.

 Co jsou zač

Všichni se shodnou v jednom: latinsky se celý rod jmenuje Rhododendron.  Správný český ekvivalent je pěnišník, ale hodně zahradníků raději používá jméno rododendron. Některým, zejména menším opadavým nebo poloopadavým druhům, se vlivem tradice říká azalky. K dovršení babylonského zmatení jazyků nyní genetici mezi pěnišníky přiřadili i bývalý rod Ledum, kterému asi kvůli tomu nikdo nepřestane říkat rojovník.

V přírodě rostou rododendrony převážně na severní polokouli, nejlépe se jim daří v chladných horských lesích Severní Ameriky, Japonska, střední Číny a Himálaje (prospívají i v nadmořské výšce do pěti tisíc metrů). Tam všude mají vysokou vlhkost vzduchu i půdy a na svazích jim přitom nehrozí podmáčení. Tropické druhy pocházejí z jihovýchodní Asie, některé z nich jsou dokonce i epifytní, tedy rostoucí na jiných stromech. V Austrálii najdeme pěnišníky dva. Evropa má „jen“ devět planě rostoucích původních druhů. Například v Alpách roste Rhododendron ferrugineum – pěnišník rezavý a R. hirsurtum – pěnišník chlupatý.

Hodí se do skupin i jako solitery

Ideální uplatnění mají pěnišníky na zahradách v přírodně krajinářském stylu a tam, kde prostorové podmínky umožňují výsadbu ve větších skupinách. Z mohutnějších kultivarů lze vytvořit živý plot, lemující dům barevnou hradbou, tak i vícebarevnou symfonii, rozdělující zahradu do intimnějších několika zákoutí s odlišnou výsadbou.

V pravidelně, klasicky uspořádané zahradě obvykle dekorují nižší keře rododendronů centrální okrasný záhon. Trávník nebo cestičku lze naopak oživit solitéry – vhodné jsou kompaktní pěnišníky yakushimanum, které mají i velmi pěkně tvarované a naspodu jemně plstnaté listy. Do menších zahrad se hodí otužilé japonské azalky, které nejsou náročné na prostor.

Výsadba do skupin

Barevná škála květů rododendronů nejlépe vynikne ve skupinkách – především v kombinaci s nízkými jehličnany a pokryvnými druhy trvalek a dřevin. Výsadba podrostů umožní potřebné začlenění rododendronových skupin do zahradní kompozice a zvýší jejich výtvarný účinek. Jako podrost se osvědčily tulipány, střevíčníky, prvosenky, bramboříky, lilie, ale i náprstníky, orlíčky a žluťuchy. Působivá je kombinace s hortenziemi. Z pokryvných dřevin se doporučují poléhavé odrůdy brslenu, libavka, třezalka, z vyšších dřevin zimolez, zmarličník, stromovité magnolie a javory. Z jehličnatých druhů ladí s pěnišníky jedle, modřín i borovice.

Azalky se obvykle kombinují s hybridy rododendronu. Máte-li dostatek místa, můžete si zvolit větší zahradní rododendrony, až do výšky 1,5 metru. S azalkami velmi pěkně harmonují japonské javory a různé druhy kapradin.

Jakou si vybrat odrůdu?

V současné době je na trhu široká paleta barevně i tvarově zajímavých odrůd. Raději se však vyhněte rostlinám dováženým z Holandska a Německa, z nichž některé v našich podmínkách selhávají. Příčinou jsou naše nízké teploty způsobující namrzání květů, dřeva i listů.

V posledních letech se v zahradách dobře uplatňují odrůdy vyšlechtěné z japonského Rhododendron yakushimanum. Původní druh se vyznačuje velikou mrazuvzdorností, kompaktním polokulovitým vzrůstem, bohatým olistěním, na spodní straně plstnatě rezavým. Tyto vlastnosti zdědily i vyšlechtěné odrůdy, které každoročně pravidelně kvetou. Výška těchto hybridů nepřesahuje 150 cm.

Potřebují kyselou a vlhkou půdu

Mají-li pěnišníky vyhovující polohu a půdu, jsou to nenáročné keře. Pokud je tedy vysadíte na správném místě, nemají další velké nároky, dobře rostou a bohatě kvetou celá léta. Důležitá je především kyselá půda (před výsadbou do ní přimícháme rašelinu), kyprá, vzdušná, nepodmáčená a s bohatým obsahem humusu. Příznivě na ně působí blízkost vodních ploch.

Nejlépe se jim daří v mírném polostínu dřevin, které je chrání před slunečním úpalem a vysušujícími větry. Vyhovují jim podhorské polohy (například Liberecko), kde jsou klimatické podmínky blízké jejich původním stanovištím. Na hnojení používejte speciální hnojiva na rododendrony a azalky, eventuálně na vřesovištní rostliny.

Pro zachování vlhkosti půdy je vhodné mít rostliny zamulčované. Mulč nahrneme na zimu i ke kmínku, aby keř nezmrznul. V dlouhotrvajících mrazech hrozí pěnišníkům uschnutí, musíme tedy během zimy dbát na dostatečnou vlhkost půdy. K zalévání se bohužel nehodí tvrdá voda – ideální je dešťová. Mrazy mnohem lépe snášejí opadavé azalky, ale i ty je lepší zamulčovat.

S pěnišníky může být ještě jeden svízel: pokud keř uhyne, musíme na totéž místo vysadit opět pěnišník, nebo před výsadbou jiných druhů vyměnit zeminu do hloubky. Tyhle keře totiž z kořenů uvolňují látky působící jako přírodní herbicidy.

Nejdůležitější skupiny rododendronů

Velkokvěté hybridy

Velké, přes metr vysoké keře s velkými kožovitými listy a vzpřímenými květenstvími.

Yakushimanum – hybridy

Tvar květu i květenství je podobný předchozím, ale vzrůst je menší a velmi hustý. Mladé listy jsou plstnatě chlupaté.

Williamsianum – hybridy

Kompaktní, pokokulovitý vzrůst, okrouhlé listy, květy jsou často převislé.

Repens – hybridy

Nízké polštářovité keříky, rozrůstající se do šířky s červenými, převislými, zvonkovitými květenstvími.

Opadavé azalky

1 a 2 m vysoké keře s velkými květenstvími. Listy na zimu opadávají.

Japonské azalky

Jsou poloopadavé, před zimou shazují část listů. Mají nízký, ale hustý vzrůst a menší, zato velmi nahloučené květy. Velmi bohatě kvetou.

Plané druhy a jejich kříženci

Šlechtěním málo nebo vůbec nepozměněné rododendrony nízkého vzrůstu s poloopadavými listy.

Kam za pěnišníky

Volně přístupné arboretum bohatě zdobené pěnišníky vybudoval pan Vít Fritsche nedaleko Krásné Lípy. Obdivuhodnou sbírku mají v Průhonickém parku za Prahou i v průhonické Dendrologické zahradě.

Text: Radka Borovičková

Foto: Zdeněk Roller