Anglická zahrada na Hané - Zahrada

Anglická zahrada na Hané

Anglická zahrada na Hané

Za zády širé roviny Hané, ale na dohled už tyčící se Hostýn a za ním kraj valašských zbojníků. To vše lze obhlédnout ze zahrady, kterou jsme navštívili v Hulíně, a stejnou pestrost pohledů a dojmů skýtá i samotná zahrada.

„Původně tu rodiče měli užitkovou zahradu. Pěstovaly se tu brambory, řepa, kukuřice a ohromné záhony jahod. Rostl tu i starý ovocný sad,“ vzpomíná naše hostitelka: „Věděli jsme, že tu chceme mít hezký dům v hezké zahradě, proto jsme přední část pozemku začali zušlechťovat už dva roky před dokončením stavby domu. Chtěli jsme mít hezký výhled, pocit prostoru, ale přitom i vzrostlejší dřeviny. O zahradničení jsme nevěděli skoro nic, proto jsme si objednali služby zahradních architektů. Nakonec jsme zjistili, že toužíme po zahradě, který by nám celoročně kvetla, a byla hodně barevná. Nakonec jsme se dobrali k variantě zahrady v anglickém stylu.“

Místo jehličnanů – trvalky

Mohla to být standardní zahrada jako podle příruček, ale majitelům se líbila čím dál méně – všude jehličnany, nikde žádné květy. „Muž chtěl, aby tu po celý rok něco kvetlo. Proto jsme postupně začali dřeviny mísit dohromady a výsledek vidíte. Prostě jsme usoudili, že je to naše zahrada, my v ní budeme žít a architektům jsme další části přeměn nezadali. Zůstala jen jehličnanová kostra podle jejich návrhu. Je pravda, že jsme při tvorbě postupovali laicky, takže jsme občas něco sesadili moc blízko k sobě a pak museli přesazovat, ale máme výsledek podle našich představ. Asi nikdy nebudeme hotoví, pořád ještě budujeme a upravujeme. Někde se něco moc rozroste, jinde nás jiná část omrzí a chceme ji ozvláštnit něčím novým. Co vykopeme, uložíme dozadu na kousek volné půdy, a přebytky rozbujelých trvalek nabízíme známým.“

Pergola jako dominanta

Pojďme se projít celou rozlehlou zahradou, která má rovinatý charakter. K domu přicházíme po dlážděné cestičce, podél níž se táhne vyvýšený „záhon“ obklopený asi půlmetrovou zídkou. Podrost tvoří různé letničky a fuchsie, z něj se vynořují v pravidelných odstupech kmeny mladých katalp s korunami pečlivě kulatě zastřiženými. Když se před domem pokocháme několika květináči s květinami i dřevinami, můžeme si vybrat: doprava nebo doleva? Pojďme nejprve doprava.

Sestoupíme po čtyřech schůdcích a ocitneme se na trávníku, kterému dominuje kvetoucí kruhová pergola, stojící ve středu trávníkové plochy. Snad ani v kroměřížských zámeckých zahradách tak hezkou nemají.

Kovovou konstrukci popínají nejen růže, ale i vistárie. V záplavě zeleně se nechce věřit, že před dvěma roky růže vymrzly až ke kořenům. Pergolu obklopují záhony růží, latnatých hortenzií a jiřin.

V této části zahrady zbylo ze starých časů několik ovocných stromů, najde se tu u zadního plotu místo i na nějaké to rajče, na „odkladiště“ dřevin určených na rozdávání, kompost a další důležitosti. Jinak ovšem okraj podél předního plotu a u domu lemují záhony s nepravidelně meandrovitým okrajem. Přestože jsou posety kameny různých velikostí, nenajdeme tu klasické skalničky, ke kterým se člověk musí ohýbat až k zemi. Místo nich si s balvany a oblázky docela dobře rozumějí růže, kontryhele, hledíky, levandule, traviny i drobné keře. A za nimi těsně podél plotu stíní zahradu před zvědavci opona vysokých jehličnanů.

Jezírko s plavíny

Pokud se protáhneme úzkým pruhem zeleně za domem, vstoupíme do pravé středomořské oázy uprostřed Moravy. Terasa, pergola i skalka nesou snad všechno, co v mediteránní oblasti roste: Na terase celé léto kvetou stromkové bougainvilie, („Jen je musím pravidelně sestříhávat, aby držely tvar,“ dodává majitelka). Vedle nich se vyjímají olivovníky, které dokonce už i kvetly. Pergolu na terase domu popínají plaménky a vinná réva. Přes léto si venku užívá sluníčka araukárie. Kvetou tu iberky, rozmarýn, šalvěje i levandule a na květy usedají motýli i zlatohlávci.

Vydejme se podél další stěny domu.

Čeká tu překvapení: jezírko s vysokou sypanou hrází a altánem s japonskými tvaroslovnými prvky. Ploštice bruslařky se prohánějí mezi kvetoucími lekníny i kolem žlutých květů plavínu – ten v běžných jezírkách uvidíte jen zřídka. Altán pod sebou ukrývá filtry, odkalovací čerpadla a další technické složitosti.

Kolem jezírka bují okrasné vrby, plamének horský, vysoký smrk, který ještě sázeli rodiče současného majitele. V podrostu se pak uplatňují orlíčky, mateřídoušky, rozchodníky, oregano. Šantu kočičí zbožňuje domácí kocour. Růžově tu pokvete zmarličník, jen co trochu povyroste. Jezírko lemují i voděnky, hosty, kontryhel, sibiřské kosatce a kakosty.

Vyhlídka z kamenné velryby

Vysoko nad hladinu se dostanete po troše mírně riskantního šplhání na obří balvan, kterému majitelé zahrady říkají „velryba“. A proč se na něj drápat? Třeba abyste dobře viděli na rejdy hejna perlínů a karásků.

Nu, a jsme v přední části zahrady, s domem po levé ruce. Můžeme posedět na lavičce, kochat se vzrostlými stromy, nebo si povídat s paní domu o tom, že růžové dřevité pivoňky měly letos dvaceticentimetrové květy. Úžasný pohled je na dům přes vysoký balvan doplněný statným keřem anglických růží. Majitel zahrady přidává historku o tom, jak zjistil, že z jednoho dovezeného balvanu čouhají dráty: „Přijel pyrotechnik a naštěstí zjistil, že je to stará, už neúčinná nálož. Kdoví jak dlouho v tom lomu čekala.“

Když porovnáme, co zbylo z původních plánů zahradních architektů, zjišťujeme, že vlastně jen kostra ze vzrostlých jehličnanů. Zbytek je výsledkem sedmileté práce, pokusů, omylů a píle obou manželů.

Trávník sice zakládala odborná firma včetně vhodného substrátu a automatických závlah, ale když udeří sucha, do jakých jsme právě přijeli, musí se všechny ostatní výsadby i dvě hodiny kropit. Potom si zahrada vyžádá asi tak šest hodin každodenní práce: hlavně se pořád musí plít a protrhávat. To víte, pečovat o trvalky a vlastnit zahradu v anglickém stylu je hodně pracné.

 

Radka Borovičková

Foto Zdeněk Roller

Podobné články v internetu: