Babí léto na horách – jak vybudovat a osázet zahradu ve strmé stráni
Členité zahrady vybudované v kopcích jsme objevili v Jáchymově. Několik z nich jsme navštívili, abychom zjistili, jak si majitelé poradili s výstavbou a výsadbou v náročném terénu.
Jednotlivá patra zahrad se opírají o kamenné či betonové zídky, jejichž páteří jsou schodiště, mířící vzhůru v úhlu často strmějším nežli 450. Rodily se postupně, během let, kdy majitelé dobývali kopec kus po kuse, aby nakonec vznikly zahrady o pěti i více terasách.
Pokud procházíte po vrstevnicích horským městečkem Jáchymov, čeká vás překvapení. Celé údolí je po obou stranách silnice vedoucí vzhůru na Boží dar prošpikováno množstvím miniaturních zahrad a zahrádek s četnými altány, chatkami a zahradními domečky.
Barevná krása těchto svérázně pojatých zahrádek je obvykle dílem majitelů, bydlících v domku u silnice.
Jak dlouho je asi budovali a kolik práce to dalo, byla jedna z otázek, které jsme jim při obhlídce jejich zahrad položili.
Naše zahrada je i malá observatoř
Mnoha majitelům zahrada slouží nejen k ukojení zahradnických vášní , ale i jako nevšední observatoř: usazeni na lavičce pod pergolou obhlížejí údolí a dění na terasách protějšího kopce.
„Cítím se přitom jako pánbíček,“ tvrdí pan A., jehož zahradu jsme navštívili v slunném zářijovém odpoledni.
„Když mám čas, usadím se v altánu a pozoruji mraky nad údolím,“ libuje si pan H. „Je to báječná relaxace.“
Pan A. a pan H. jsou sousedé – oba bydlí na pravé straně jáchymovského údolí ve směru na Boží dar. Ze svých zahrad tedy mohou pozorovat i zahradu pana O. na protilehlé straně údolíčka.
Je sice níže než ta jejich – a k tomu shora i zdola omezená cestou, takže má „jen“ čtyři terasy, ale i tak na tu dálku září pastelovými barvami právě kvetoucích velkokvětých jiřin.
Pan H.: zahradu buduje 40 let
Na začátku tu byla jen šikmá stráň, z níž vyčnívala skála. „Začínali jsme odspodu: nejprve jsme skopali prostor za domem pro betonovou terasu Museli jsme vyvézt dvacet kontejnerů hlíny a vykopat spousta kamenů – ty jsme pak použili při budování teras. I tak jsme dováželi kameny z okolí – schody a zídky si žádají své.“
Všechny zdi mají hluboké základy na pilotech a dozadu vybíhají betonové plotny zatížené navezenou hlínou. Zídky jsou silné čtyřicet centimetrů, kameny v zídkách a ve schodišti spojuji betonem.
„Výběr rostlin jsme podřídili horskému klimatu – ne všechno tu může růst,“ vysvětluje majitel. „Naštěstí tu nebývají zimy bez sněhu a pod půl metrem sněhu málo co vymrzne. Jen dlouho trvá, než všechen sníh odtaje – jaro u nás začíná v dubnu.“
Každá část této horské zahrady je jiná: zjara na skalce ve střední části zahrady vykvétají tulipány, narcisy, krokusy a hyacinty, daří se tu prvosenkám a vřesovcům. „Skalka je dílo manželky, já jen občas upravím kameny nebo vykopu jámy pro jalovce, azalky a další dřeviny,“ přiznává majitel.“
Ve spodních partiích zahrady, klesajících skoro kolmo k domu je ráj vlhkomilných kapradin, které se musí stále sestřihávat.
Esteticky nejzajímavější částí zahrady je terasa s pergolou, kterou majitel postavil před čtyřmi roky a hned k ní přisadil přísavník, který se už pěkně rozrostl. Na terase prosperují hortenzie, na zídkách a v kamenech pod terasou se daří lichořeřišnici, která tu bují sama a každoročně obráží ze semen, která spadnou na zem.
Pan A: zahradu buduje 35 let
„Měli jsme štěstí – předchozí majitelé na pozemku vybudovali betonové schody, které nám slouží dosud. „Angrešt a rybíz, které si tu vysadili, jsme však nahradili výsadbou jehličnanů a listnáčů. V létě stráň dost vysychá, takže tu máme jen druhy, které přežijí s minimem péče.“
Na jaře se na pozemku vyjímají zlatice, podél schodiště objevujeme rožce, skalníky, mochny a netřesky. Babí léto je ve znamení floxů a zlatobýlu.
„Vytvořili jsme několik teras, první z nich na stejné úrovni jako hřeben střechy domu. Na ní jsme vybudovali altánek s loubincem, kolem něj rostou pupalky, máty, zakrslý jilm a rododendrony, které na podzim remontují.
Na zahradě oživuje množství tvarovaných jehličnanů, připomínajících čarověníky. „Na tvarování se znamenitě hodí i obyčejné smrčky,“ vysvětluje majitel.
Kromě tvarovaných dřevin se na zahradě daří pivoňkám a denivkám, na skalách kvetou karafiáty, hebé a netřesky.
Pan O: zahradu buduje 40 let
Zahrada pana O. upoutává kolemjdoucí bohatostí a širokou škálou barev kvetoucích jiřin – od bílé přes růžovou až po fialové tóny. Jednotlivé terasy zahrady Olivovi vystavěli z betonu, který vyztužili kameny.
„Pod všemi terasami máme drenáž. Začínali jsme odspodu, postupně stráň upravovali a likvidovali to, co sem nepatřilo.“
V současnosti je dolní část okrasná: v podstatě jde o klasickou stupňovitou předzahrádku s trávníkem a skalničkovými záhony. V horní části zůstal zachován polopřírodní terén s trvalkami a dřevinami, které zahradu opticky stíní. A taky se tu pěstuje zelenina do kuchyně.
Dominantou zahrady je vzrostlý drobnolistý jihoafrický jilm, bující na trávníku blízko plotu. „Až se divím, že se mu u nás tak daří. Je mu už třicet let, a tak ho musím tvarovat a zastřihávat, aby se příliš nerozrostl,“ vysvětluje majitel.
Střední – centrální část zahrady má dvě patra s podpůrnými kamennými zídkami, na jedné z nich je travnatá plocha s azalkami, pěnišníky, buxusem a růžemi. Nad ní, ve výšce čtvrté terasy majitelé umístili vesele pomalovaný zahradní domek pro děti.
Ze všech stran ho obklopují mohutné keře jiřin, kterých má majitel na čtyřicet druhů. „Začínají kvést v půlce srpna, kvetou přes celé babí léto a vydrží až do mrazů,“ vysvětluje pan Oliva.
„Důležitá je péče o hlízy po odkvětu. Po prvních mrazech jiřiny za dva až tři dny ořežu, hlízy ještě pár dní nechám v zemi, a pak je uložím do sklepa. Musí být dost vyschlé, aby nechytly plíseň a hnilobu, ale občas se musí pokropit. Trsy hlíz před zimováním rozděluji, protože když vyženou hodně výhonů, mají slabší stonky a menší květy. Bohatost květů také hodně závisí na zemině, je to hotová alchymie a můj tajný recept.“ Možná však, že za tajemstvím krásy zdejších jiřin je i zdejší lehce radioaktivní voda.
„Máme u domu pramen, sice jen povrchový, ale je na zalévání moc dobrý,“ libuje si pan O.
Paní B: zahradu buduje 38 let
Nejrozlehlejší a mohutnými balvany protkanou zahradu rodiny B. jsme objevili v cípku Jáchymova, za ohybem silnice běžící k horské vsi Suchá. Má osm teras a vešla se na ni nejen skalka s jezírkem, ale i rozsáhlá zelinářská zahrada.
Na kolemjdoucí za zahrady mává altánek s věžičkou a červenou střechou, stojící na nejvyšší trase. „Vypadá jak rudoarmejská čapka a stavěl ho můj pradědeček s tatínkem,“ usmívá se majitelka.
Monumentální dílo vytvořené na terasách vyztužených robustními balvany začala její rodina budovat před šedesáti lety. „Původně tu byla travnatá stráň pod lesem, drny jsme postupně odstraňovali a přeměňovali na záhony. Naváželi jsme je sem z okolních lesů na vozíku po dvou po třech, a budovali jednu terasu na druhou.“
Na spodní části pozemku postupně vznikla okrasná zahrada s několika rozlehlými skalkami. Místo se našlo i pro jezírko s lekníny, které napájí hlavně dešťová voda.
„Na skalky jsem sázela především plazivé floxy, desítky druhů azalek a rododendrony. Ty mám v mnoha barvách – nejvíc miluji kultivary s červenými a fialovými květy,“ říká majitelka a ukazuje kolem sebe…
Snažím se, aby tu byl hezký podzim – jak vidíte, právě tu kvetou třapatky, listopadky a hořce.“
