Dračí strážci zahrady
Tvůrce této zahrady žije v srdci Vysočiny, drsném i poetickém kraji Antonína Slavíčka. Něco z té drsnosti do sebe vstřebala i jeho zahrada, kterou vám dnes představíme. Jejím stěžejním motivem jsou kameny ze svratecké žuly, které zahradu střeží, a mají i svoje jména a příběhy.
Tuhle zahradu jsme navštívili v době, kdy ještě nebyla hotová. Poodkrýváme tak tajemství mnoha izolačních fólií, které jednou budou zcela skrytě sloužit, jako drobný návod k následování.
Pozoruhodné je ohraničení pozemku, které tvoří kamenné zdi postavené jako japonský drak-samec Pratonda, jehož vyvažuje v mokré části zahrady japonská dračice-samice Klotilda. Dračí strážci zahrady jsou tak gigantických rozměrů, že je obtížné je obhlédnout celé.
Tu a tam trčí kameny – hlídači, při prohlídce objevíte suché jezero a bránu pokory.
„Při jejím prolézání musíte chtě nechtě sehnout hlavu, abyste si uvědomili, že jste součástí přírody,“ vysvětluje nám majitel, jinak také sportovec a tělocvikář.
Přes množství kamene na zahradě nejde o tzv. kamennou zahradu, ale o alegorii, vycházející z principů šintoismu, důmyslně zakomponovaných do modelovaného terénu. Ten má připomínat krajinu Čech se všemi jejími charakteristikami.
Takže tu najdete malé Polabí, hory i údolíčka.
Zadní část zahrady je ovšem zatím ve výstavbě. I když je dílo hotové z jen z poloviny, již nyní se tu zastavují lidé, aby si tento neobyčejný projekt prohlédli či si v přilehlé prodejně keramiky vybrali odolné bonsaje, které majitelé tvoří.
Vítejte ve Sněžném
Sněžné je obklopeno krásnou krajinou a je jedním z důležitých východisek pro turistiku na Vysočině. Poblíž zahrady je i zajímavá Galerie, se zajímavou sbírkou obrazů současných malířů kraje.
Ale dejme již slovo duchovnímu otci zahrady, který je nejen jedním z místních rodáků, ale i znalcem geologických a přírodovědných zajímavostí kraje. „Zahradu jsem začal budovat v roce 1996. Na louku o rozměrech 7O x 15 m jsem postupně navezl asi sto nákladních aut hlíny, výkopové zeminy a kamenů.“
Suchá část představuje horskou scenerii s pramenem řeky, potůčkem a horským jezerem. Mokrá část je v protikladu k části suché. Vše je doplněno kameny, mezi nimiž jsou i impozantní několikatunové balvany ze svratecké ruly.
„Sháním je v okolí, některé se musí usadit za pomocí jeřábu a těžké techniky, takže to není zrovna levné.“ Jak postupuje? „Nejdřív si kámen vyhlídnu, pak jdu za majitelem pozemku, domluvíme se, a pokud souhlasí, tak si ho odvezu. Snažím se hledat kameny ne někde na vrcholových partiích, ale tam kde překáží, třeba zemědělskému využití půdy. Stane se, že když konečně obří kámen uložím do určitého místa a poodejdu pět, deset metrů, řeknu si: „Tak, to nejde. A musím se s jeřábníkem domluvit, jak ho pootočit nebo jinak položit.“
Když se lidé ptají, zda má majitel v hlavě konečnou představu zahrady, odpovídá: „Samozřejmě, ale zda tu bude o tři kameny víc nebo míň, nemůžu říci, protože nevím, který kámen se mi podaří ulovit.“
Do upraveného terénu postupně majitel vysazuje alpinky, jehličnany, listnáče, keře, takže celá zahrada připomíná miniarboretum. V centru zahrady je část věnovaná výstavě bonsají, kterých tu je asi dvě stovky a některé jsou i prodejné.
Jak se dělají hory a doly
Pokud máte rádi hory, pak stačí na zahradě vykopat jámu a z odkopané zeminy navršit kopec. A hned máte „Horu mého přítele.“ Tu zasvětil její tvůrce svému psímu kamarádovi, basetovi, který se na zeleném kopečku navršeném poblíž vstupu do domu rád vyhřívá a pozoruje kolemjdoucí. Hora přítele však není na zahradě jediná. Když z ní sběhnete dolů, rovnou můžete dlážděnou stezičkou vystoupit na další ještě o něco vyšší a strmější.
Z ní lze obzírat celý pozemek, obdivovat vzdálenější scenérie či kochat se kamennými dominantami. Pod kopci se vinou filigránské kamenné chodníčky, které je lemují a vyvažují.
„Na zahradě jsem se snažil vytvořit vše, co je typické pro Orient, ale s přihlédnutím k tomu, že jsme v Čechách. Mám i malou zenovou zahradu upravenou do vln, tak, aby její struktura uklidňovala.“
Tu lze objevit poblíž vchodu, v dolíku hned v první části zahrady pod horou přítele. Její suchá plocha se krásně odráží se okolní zeleně i bonsají, které jsou na jejím okraji. Většinou se jedná o středoevropské rostliny, které patří do kategorie venkovních bonsají.“
A tak tu potkáte docela obyčejné borovice, jalovce, buky, smrky, habry, javory. Podle slov majitele jsou některé z lesa, jiné ze speciálních školek a poté vlastnoručně upravené. Rostliny proto mohou zůstávat celoročně venku. „Chci si tu vystavět i čajovnu – něco jako observatoř a místo pro odpočinek,“ říká majitel a ukazuje nám prostor nad garáží, kam ji plánuje. „Chtěl bych, aby lidi přišli, prošli zahradou, dali si čaj, přečetli časopis, popřemýšleli, prostě pohoda.“
Radka Borovičková,
Foto: Zdeněk Roller
