Hortenzie a pěnišníky pod Zvičinou

Jak se dělá velká zahrada I.

Zvičinská zahrada, kterou vám dnes představujeme, vyniká rozlehlostí a krásným okolím. Majitelé se proto mohli s výsadbou pořádně rozmáchnout. Inspirativní jsou zejména zákoutí s pěnišníky a hortenziemi.

Díky píli majitele se daří zvládnout rozlehlé travnaté plochy, bez nichž by pěnišníky ani bohatá květinová výsadba nevynikly. „Upravený trávník je vizitkou zahrady,“ míní majitel. Ze západní strany pozemek kryje lesnatý hřbet, na opačném konci se nabízí pohled na vzdálené Krkonoše. Dům stojí uprostřed svahu, takže stačí majitelům stačí jen vyhlédnout z okna a mají hory jako na dlani.

Motto

Majitelka výsadbu pojala intuitivně s akcentem na výraznou barevnost. Při pozornější prohlídce překvapí, že i když je výsadba tvořená i exoty, celek dokonale zapadá do krajiny. Paní domu miluje pěnišníky a hortenzie, jimiž je její zahrada proslulá, uměla si však také poradit se založením a výběrem skalniček pro skalku, kterou založila u náspu domu.

 

Přestavba starého domku

Majitelé jsou Východočeši, kteří před lety zdědili domek jako ze skanzenu. Byl sice stylový a téměř jako se skanzenu, vystavěný s německou důkladností, ale celý z kamene.

Místo a položení domu i pozemku majitele nadchlo, ale také si přáli pohodlné bydlení. Část domu proto strhli a postavili znovu z lépe izolujících z tvárnic. Stará kachlová kamna nahradili jejich modernější verzí, podstatnou část vytápění přebral kotel.

Pěkně opracované kameny z původního komína posloužily k vydláždění terasovitého zápraží u domovních dveří.

 

Zmizely švestky a plot

Zahrada byla oplocená, ale i to majitelé změnili: ponechali plot pouze podél menší části pozemku, a to jen proto, že sousední a nepříliš vzhledná zahrada by narušovala estetiku a koncepci novou budované zahrady. I tak se plot ztrácí v houští pěnišníků, kterými manželé při výsadbě nešetřili.

Ti si libují, že sousední pozemek na opačné straně zahrady je pojatý stejně jako jejich: travnatá plocha s volně rozesetými stromy a menšími výsadbami.

Majitelům totiž na zahradě, ale i jejím širším okolí velmi záleží, trápila je obava, že na nejbližším volném pozemku někdo postaví něco nevkusného. A tak ho raději dokoupili.

Oba manželé si potrpí na preciznost. Údržba travnatého prostranství zahrady je časově náročná, ale majitel to vzal, stejně jako těžší práce na zahradě jako chlapskou výzvu.

 

Dřeviny – mix exotů a místních

Na pozemku býval sad. Rostlo tu kolem stovky malebných, ale přestárlých švestek. Původní obyvatelé německého původu tuhle odrůdu s malými plody využívali na vaření povidel. O ty majitelé nestáli, takže v prvních letech budování zahrady klučili a káceli.

„Chtěli jsme na zahradě dostatek prostoru na okrasou výsadbu a místo pro hry našich dětí. Naše první pokusy však nedopadaly dobře, stromky hynuly,“ vzpomíná paní Ludmila.

„Rok za rokem jsme získávali zahradnické zkušenosti, a pak jsme nedaleko odsud, v Dolní Brusnici objevili zahradnictví manželů Žižkových. (www.zahrada-zizka.cz)

Jejich výpěstky jsou ze stejného klimatu a geologického podloží jako u nás. „K naší velké radosti se nám dobře ujaly,“ říká majitelka. „Ale nakupuji i v hobby marketech, hlavně když mají slevy, ovšem z těchto dřevin si dělám řízky a sama si je množím.“

Dnes už je zahrada druhově bohatá tak, že téměř připomíná malé arboretum. Vedle cedru, převislého modřínu, vzrostlých borovic, smrků a jedlí si majitelka pokusně vysadila i pajehličník, kryptomerii a ostrolistec. Teplé tóny výsadbě dodávají červenolisté javory a dřišťály nebo zlatožluté kultivary cypřišků.

 

Akcent na pěnišníky

Zahrada je plná barev po celý rok, ale v největším rozkvětu je v době kvetení pěnišníků. Majitelé jich na pozemku vysázeli více nežli dvě stovky. Převažují bíle a červeně kvetoucí výpěstky majitelky, doplněné oranžovými a červenými azalkami.

Nejvíce jich rozkvétá v části podél plotu, kde vytvářejí optickou bariéru. Další tvoří barevnou dominantu všech výsadeb, menší azalky zpestřují nízké vřesovištní a trvalkové okraje výsadbových ostrůvků, rozmístěných na ploše zahrady.

Kde jsou pěnišníky, tam lze sázet i další rostliny milující kyselý substrát. Proto se tu daří i pierisům, stejně jako vřesům a vřesovcům, které ladí s okolním podhorským terénem. Když po jaru přijde léto, zahrada se přebarví do modrých a narůžovělých tónů kvetoucích hortenzií.

 

Zahradní domek z dřevníku

Nepřehlédnutelná je i vistárie porůstající průčelí zahradního domku, někdejšího dřevníku, odkud se natáhla až k sousednímu torzu staré švestky. Je to místo, kde majitelé rádi posedí s přáteli, vychutnají si kávu a kde přes léto i přespávají. Opodál je rovinka, kam majitelé umístili kruhový bazén. Není sice stylový, ale je obratně dvou stran opticky odstíněný výsadbou.

Příjemné místo k posezení skýtá okolí minijezírka, umístěného ve spodní části zahrady – jen dvě lavičky, ale uklidňující zurčení malého vodotrysku, zlaté rybky a pestrá výsadba paní Ludmily. „Návštěvy nám zahradu chválí, ale my jsme si ji tvořili hlavně tak, abychom byli spokojení my,“ shodují se majitelé, kteří hledali inspiraci doma i v zahraničí, včetně slavné londýnské Kew Garden.

Text: Radka Borovičková

Foto: Zdeněk Roller