Jak si na zahradě vypěstovat moruše
Moruše je středně náročný ovocný strom, který se dá tvarovat, jak potřebujeme. Dokonce i živé ploty nebo převislé stromky nejsou výjimkou. Ovoce je málo chuťově výrazné, ale o to milejší a příjemnější pro přímou konzumaci. Dříve jsme morušovníky bílé, černé i trnavské potkávali ve starých či zaniklých sadech, dnes jsou opět v centru pozornosti mnoha zahrádkářů.
Původ má toto ovoce v Číně, Íránu, Afghánistánu a také na východě Ameriky. V Číně pěstovali moruši zejména jako potravu pro bource, a to dokonce již ve 12. století. Později i v ostatních zemích.
Ale stejně už je tohle ovoce prostě naše. I u nás se již před několika staletími pěstovalo pro bource a na následné hedvábí, ale také pro vynikající ovoce plné vitamínů a železa.
Jaké moruše můžeme vybírat?
Morušovníky mají v zásadě tři základní druhy: červený, bílý a černý. Z nich bylo vyšlechtěno již na 400 odrůd, které se liší tvarem listů, barvou, velikostí a chutí plodů. Nejznámějšími kříženci jsou u nás morušovník trnavský a převislá pendula s černými i bílými plody.
Černý morušovník u nás vždy byl nejčastější. Strom dorůstá velkých rozměrů a mnoho starých morušovníků najdeme na jihu Moravy či na Slovensku. Může mít i podobu keře. Plody jsou tmavé, silně barvící a poměrně chuťově výraznější než u ostatních druhů.
Morušovník bílý je ještě větší strom, dokonce i patnáctimetrový. Do českých zahrad se hodí několik jeho kultivarů, například Aurea, Laciniata nebo Pendula s převislými větvemi. Plody jsou bílé, žluté, až téměř červené.
Červený morušovník se u nás moc nezabydlel, ale jeho křížením s morušovníkem černým vznikl po druhé světové válce morušovník trnavský, který se u nás opět těší velké oblibě.
Pokud chceme strom či keř menších rozměrů, budeme volit morušovník převislý, případně se o strom černého morušovníku budeme od počátku starat ráznými sestřihy, které mu nedovolí dorůst do plných rozměrů.
Kde můžeme být úspěšní v pěstování moruší?
Když se budeme rozhodovat, zda si pořídíme moruši, musíme si nejdříve uvědomit, že je to strom teplomilný. Nevyžaduje přímo subtropy, to ne. Ale chce výhřevné půdy a místa, kde průměrná roční teplota dosahuje alespoň 9 stupňů. Nemá ráda zcela otevřená stanoviště a severní vítr.
Z toho plyne, že moruším vyhovují údolíčka, kde jsou chráněné od větru. Případně vinařské oblasti. Takže kde se urodí dobré víno, urodí se i moruše.
Moruše koření hluboce a široce, nemá ráda konkurenci kořenů jiných stromů. Měla by se pěstovat dál od cest nebo teras, aby její plody nešpinily povrch. Pod moruší by mělo být zatravněno, nebo osázeno půdopokryvnými trvalkami, aby se plody neušpinily pískem a hlínou, až dopadnou na zem. Moruše totiž výrazně opadávají a nelze tomu účinně bránit. Podtržená moruše není tak lahodná jako moruše ve správné zralosti.
Kdy a jak moruše sadit?
Moruše nerady příliš jílovitá stanoviště. Lépe rostou v hlinitopísčitých půdách. Upravit půdu pro moruši asi zcela nejde, koření velmi hluboko. Vzhledem k hloubce kořenů nepotřebuje tolik zálivky jako jiné ovocné stromy.
Sadíme na podzim nebo na jaře, běžným způsobem. Takže vyhloubíme jámu, její okraje rýčem trochu rozrušíme, aby se kořenům lépe prorůstalo. Výsadbovou jámu vysteleme směsí kompostu a zeminy, řádně prolijeme a na to posadíme stromek. Přihrneme, přišlápneme, opět prolijeme a nakonec přihrneme poslední vrstvou zeminy, kterou už dále nepřišlapujeme – ponecháme ji zkypřenou, aby zabraňovala přílišnému úniku vláhy z půdy.
Mladý stromek by měl být podepřen oporou v podobě kůlu, ten vtlučeme do půdy ještě před vysazením samotné moruše, případně použijeme té opory, která byla u moruše převislé již v zahradnictví.
Stromky z počátku zaléváme, aby dobře zakořenily. Ale nijak to nepřeháníme – moruše se lépe vyrovnávají se suchem než s přemokřením. V pozdějších letech nezaléváme vůbec, případně jen v extrémních obdobích sucha.
Opylovači?
Morušovníky nepotřebují opylovače, Jsou stejně jako jejich příbuzné kopřivy, opylovány větrem. V zahradnictví prodávané stromky mají být naroubovány tak, aby na jednom stromku byly samčí i samičí květy. Tím je zajištěno opylení v rámci jedné rostliny. I proto je pořizovací cena moruší poměrně vysoká.
Jak se dál starat o moruše?
Mladé stromky musíme zalévat a z počátku také občas sestříhnout. Řez děláme v předjaří, dokud ještě neproudí míza (stejně jako u vinné révy). U stromů krátíme první výhonky střechovitě, ale u převislých odrůd neřežeme vůbec. Starší stromy řez nepotřebují.
I moruši občas přihnojíme, ale s opatrností. Příliš mnoho živin způsobí překotný růst výhonů, ty jsou pak slabé a lámou se.
Moruše se probouzejí velmi pozdě, na zahradě bývají nejdelšími spáči. Proto i pokud ještě v květnu jsou na stromku stále jen pupeny, nepanikařme. Někdy se olistí až koncem května.
Pokud morušovníky pěstujeme v dobrých podmínkách, většinou netrpí vážnějšími chorobami ani škůdci. Dokonce ani zvěř na ně v zimě příliš nejde. Ale byla k nám zavlečena štítenka katalpová, což je savý hmyz. Dokáže moruši i zlikvidovat. Dále mohou školit mšice, svilušky a také housenky různých motýlů. Použít můžeme běžné insekticidy. Pozor však na ochranné lhůty!
Stromky plodí přibližně tři až čtyři roky od vysazení, „Dospělý“ je strom cca deset let po vysazení, tedy začíná dosahovat plné plodnosti.
Sklizeň a využití moruší
Moruše lze sklízet česáním, ale u větších stromů spoléháme na sběr opadaných plodů. Pod stromy necháváme růst podrost, případně sem v období sklizně umístíme netkanou textilii, aby se zabránilo kontaminaci plodů zeminou.
Plody snesou skladování v lednici či ve sklepě, ale jen na kratší dobu.
Moruše jsou nejlepší čerstvé. Lze je však sušit, mrazit, zavařovat, vyrábět z nich marmeládu, ovocné omáčky nebo třeba pečený čaj. Vynikající jsou moruše v podobě destilátu.
