Japonská zahrada pod sněhem - Zahrada nad řekou - Zahrada

Japonská zahrada pod sněhem – Zahrada nad řekou

Japonská zahrada pod sněhem – Zahrada nad řekou

Japonská zahrada pod sněhem

Jen málokterá zahrada je fotogenická i v zimě. Pokud jsou však její součástí stálezelené, případně i tvarované dřeviny či bonsaje, kamenné zdi, zídky a solitéry a  také voda v podobě potůčku či jezírka, bude i její zimní tvář velmi zajímavá.

Jako ukázkový příklad zahrady do každého počasí jsme vybrali „Zahradu nad řekou“, dílo bonsajisty Václava Wiesnera, která umí být krásná v každé roční době. Obsahuje řadu zajímavých prvků, které lze napodobit a vybudovat v jakékoliv zahradě. Je vybudovaná v Olešku u Prahy, v malebném terénu na skále nad řekou, což jí dodává na zajímavosti a atraktivitě.

Podle majitele terén nerozhoduje – podstatná je přítomnost dvou základních prvků japonských zahrad – což je kámen a voda. „Kámen symbolizuje věčnost a neměnnost, voda je představitelkou nestálosti, proměnlivosti a koloběhu.

Takže, i když japonská zahrada pod sněhem postrádá barvy a pestrost květin, lidské oko a duše si tu i v tomto období přijde na své,“ míní Václav Wiesner: „V Japonsku se lidé na zimu se zahradou neloučí, naopak, již při úvahách nad její budoucí podobou přemýšlejí o tom, které její prvky nejvíce podtrhne nostalgický půvab zimy.“

Jen vhodné uspořádání japonských prvků je krásné
Jen vhodné uspořádání japonských prvků je krásné

Historie zahrady

„Budování zahrady je složitý proces,“ vysvětluje majitel. „Člověk nosí v hlavě určitou více či méně jasnou představu, která postupně nabývá určitějších obrysů v závislosti na inspiračních podnětech a nutnosti přizpůsobit původní plán charakteru prostoru, na němž bude projekt realizován.“

Pozemek, na němž se nyní rozkládají dvě zahrady vybudované v japonském stylu, zakoupil v roce 1937 Václav Wiesner starší a vybudoval na něm rekreační chatu. Krátce po koupi byl pozemek osázen jehličnany a listnáči ve stylu anglického parku.

Značná část původní výsadby, vzrostlé jedlovce (Tsuga canadensis), douglasky (Pseudotsuga menziesii) lípy (Tilia cordata), jírovce (Aesculus hippocastamum) a statná borovice vejmutovka (Pinus strobus) krášlí pozemek dodnes.

 Japonská zahrada - brána z habrů

Japonská zahrada – brána z habrů

Brána z habrů

Na pozemku o rozloze 5000 m2 Václav Wiesner postupně vybudoval dvě, zdí oddělené zahrady v japonském stylu. Starší z nich – Zahrada tří bran, začala vznikat roku 1994. Jedná se o zahradu spíše statickou, určenou k pozorování. Je také menší. Tahle japonská zahrada zaujímá zhruba 350 m2.

Jejím základem je prostor vyznačený symbolem jin/jang zpracovaným v zámkové dlažbě, jejíž drsný povrch snadno vytváří patinu a zároveň odpovídá úpravě okolí domu, před nímž se nachází. Lze do ní vstoupit třemi branami, vytvořenými z jedlovců (první brána) a habrů (další dvě brány). Jedním ze základních prvků japonské zahrady je totiž i hradba či oplocení, jež ji vyděluje z okolního světa. Může mít celou řadu podob, od mohutné cihlové či kamenné zdi přes dřevěné či bambusové ploty.

Zahrada tří bran, přiléhající k obytnému domu, je celá obehnání živým plotem ze zeravů, na jehož sytě zeleném pozadí se odrážejí dvě ze tří kamenných luceren. „Kmeny a větve habru jsou v zahradní tvorbě poněkud nedoceněným prvkem,“ zdůrazňuje pan Wiesner. „Vytvářejí půvabné oblé křivky a je-li strom upravován šetrným řezem, poskytuje překrásnou podívanou v létě i v zimě.“

Vodní živel je tu zastoupený jak skutečnou vodou, tak i štěrkovým oceánem s ostrovy.

 Japonská zahrada nad řekou

Zahrada nad řekou – upoutají solitérní tvarované dřeviny a  balvan se zasněženou čapkou

Japonská zahrada nad řekou

Na odlehlejší straně pozemku – na ploše cca 1100 m2 se prostírá Zahrada nad řekou.

„Je to ve své podstatě japonská zahrada procházková doplněná o úsek s čajovou chýší. Je ohrazená klasickou, bíle omítnutou zdí se střechou z keramických tašek. „Při jejím budování jsem se inspiroval procházkovými japonskými zahradami dob Heian, Kamakura a Edo,“ vysvětluje majitel. „Ty se vyznačují důrazem na pohyb, zahrnují výrazný vodní prvek, třeba potok proudící do jezírka, těží z účinku tzv. vypůjčené scenérie.“

Vstupní prostor tvoří brána s dřevěnými dvoukřídlými vraty střežená dvěma kamennými lvy. Brána se každé ráno otevírá a večer zavírá. Za branou, po pravé straně, se zdvihá sedm kamenných stupňů, které zavedou návštěvníka na počátek kameny vydlážděné stezky.

Teprve zde se před ním otevře první pohled na vyvýšený úsek zahrady. Základem je široká plocha trávníku, za ním se naproti bráně tyčí bílá zeď a na jejím pozadí se odrážejí tvarované rostliny. Dlážděný úsek stezky vede po levé straně podél vyskládané zídky osázené nízkými tvarovanými jehličnany.

 Japonská zahrada

Japonská zahrada vede návštěvníky ve směru hodinových ručiček

Od severu na jih

Zahrada je protkaná klikatými stezkami, tu vyloženými kamennými šlapáky, tu kusy dřeva, další úsek je vysypán barevným pískem či drobným štěrkem. „Jsou vybudovány promyšleně, tak aby návštěvníky vedly zahradou ve směru pohybu hodinových ručiček dle japonského pojetí zásad teorie proměn,“ vysvětluje majitel.

„Ideální pohyb podle této teorie začíná na severu, pokračuje ve směru hodinových ručiček přes východ na jih, kde energie nabývá plně kvality jin/in a míří k západu. Těmito zásadami se má v zájmu zachování rovnováhy energie řídit veškerý pohyb v zahradě, ať už se jedná o vodní tok či chůzi.“

„Člověk, jenž po stezce kráčí, se tak stává součástí energie zahrady a přispívá k zachování rovnováhy. Současně zahrada díky rovnováze energie kladně ovlivňuje tělesné a psychické pochody návštěvníka,“ vysvětluje  průvodce. Zkrátka i japonská zahrada pod sněhem má svou magii a my vám tuto zahradu později představíme i v jejím letním hávu.

 

TEXT:RADKA BOROVIČKOVÁ

FOTO:ZDENĚK ROLLER

Podobné články v internetu: