Jihočeská zahrada ve stylu Provence

Rozkvetlá zahrada dvou keramiků

zahrada ve stylu provence

O místo na slunci se tu dělí rostliny patřící do klasické babiččiny zahrádky s ibišky a oleandry ze Středozemí. Výsadbu doplňují tuláci: kopretiny, zlatobýl či zvonky, které sem přiletěly z okolních luk.

Pro zahradu je specifické, že mnoho rostlin „bydlí“ v květináčích a vysloužilých smaltovaných hrncích, plechových štoudvích a lavorech. Dobře se v nich vyjímají zejména ty drobnější: surfinie a petúnie.

Jednotícím prvkem zahrady je modře natřený zahradní, dříve kuchyňský nábytek, opatřený pruhovanými polštářky. I ten dává zahradě stylovou podobu Provence.

Naše barva je modrá

Atriovou zahradu jsme navštívili na konci léta. Tou dobou na jejich dvorečku u klasické jihočeské chalupy kvetlo snad vše, co majitelé do početných květináčů, kotlů, džberů, kbelíčků a dekorativních váz zasázeli.

Celá zahrada je zkomponovaná jako barevně kvetoucí oáza pro chvíle odpočinku, ale i chvilky pozastavení a pokoukání. Však jsou také majitelé výtvarníci se smyslem pro barvu – milují zejména modrou, která je sjednocujícím prvkem zahrady a také erbovní barvou jejich interesantní, ručně točené zahradní i interiérové keramiky.

Celek majitelé doplnili uměleckými artefakty ve tvaru amfor, džbánů a umně prolamovaných mis a také sochami a objekty vlastní výroby. Mezi nimi se báječně vyjímá modře glazovaná kočka v nadživotní velikosti.

Jak se dělá zahrada na dvorku

Představte si protáhlý, ze všech stran obestavěný obdélník zahrady o velikosti sto padesáti čtverečních metrů, vydlážděný mozaikou šlapáků. Od vstupních vrat až k vratům zadní průjezdní stodoly se klikatí pěšinka, lemovaná květináči, kvetoucími houštinami, náspy a teráskami. Původně to byl vybetonovaný vesnický dvorek s dřevníky, hnojištěm a slepičárnou.

„Chalupu jsme koupili v devadesátém druhém roce. Je postavena u polní cesty, na rovince pod svahem, obklopená lučinami a panenskou přírodou. A ta vyhlídka do okolního terénu a zvlněné kopce s rozhlednou Kletě,“ říká nadšeně majitelka. „Už rok nato jsme se s manželem pustili do budování zahrady. Navezli jsme zeminu, obstarali si autentickou starou dlažbu a ploché kameny, kterými se dříve vyzdívalo zápraží, a dali jsme se do sázení. Řídili jsme se při tom jen citem: šlo nám hlavně o to, aby zahrada měla radostnou atmosféru a abychom se tu cítili dobře.“

Nerostou tu žádné jehličnany. „Les máme nad chalupou, takže si ho nepotřebujeme pěstovat na zahradě,“ usmívá se paní domu a prozrazuje: „Samozřejmě, když chceme, aby nám zahrada celý rok kvetla, musíme se hodně starat: zaštipovat, plít, mohutně hnojit a dosazovat. Máme tu tolik kytek, že  v horkém létě nám zalévání zabere i několik hodin. Ale nám to nevadí, ze zahrady máme radost a její barevnost nás nabíjí.“

Fuchsie, ibišky a oleandry

Procházka atriem je zážitek. Proplétáte se mezi kvetoucími ibišky, voňavými oleandry a mohutnými durmany obsypanými bílými „trumpetami“. Iluzi jihu násobí fakt, že durmany a také některé oleandry rostou přímo ze země. Mohutné rostliny si majitelé většinou vypěstovali, některé získali darem od známých.

Prostor pod korunami jižních krasavic patří nižším rostlinám: například desítkám muškátů, které jsou rozmístěné nejen v oknech, ale i v terénu. Jsou láskou paní domu, stejně jako drobnější, ale mohutně kvetoucí surfinie a petunie.

Jednotícím prvkem zahrady jsou desítky fuchsií, které jsou láskou majitele. Jejich řady zdobí jak růžovofialové vojsko dvoreček, lemují zídky u stavení.

„Mám tu fuchsie stromkové, keříkové i převislé, hroznokvěté i plnokvěté, fuchsie do polostínu i takové, které snesou slunce,“ vysvětluje majitel, jehož láskou jsou kromě kytek také bubny, jeho džezová kapela a práce s hlínou na hrnčířském kruhu. Vytváří na něm mistrovské kusy, které v této velikosti zvládne málokdo. Však také zdobí reprezentační prostory mnoha českých zámků, jezdí si pro ně kupci ze zahraničí. „Je to radostná práce, pro niž sbírám inspiraci na naší zahradě, přiznává keramik.

Romantika rumiště

Šperkem zahrady je romantické zákoutí ve stylu „rumiště“, jak umělecky komponovanému místu říká majitelka. „Je stinné a tak jsme tu vysázeli vlhkomilné rostliny: azalky, hortenzie, skalníky, pnoucí růže, hosty a bergénie, spolu s bylinkami a kapradinami.“

Tu a tam z kytek vykukují mechem obrostlé kameny, které majitelé postupně „natahali“ na zahradu z okolí. Z jedné strany tento nostalgický prostor uzavírá obvodová kamenná zeď, obrostlá břečťanem.

„Je původní, jen jsme ji vyspárovali a nechali porůst břečťanem a zimolezem,“ říká paní Ludmila. Z boku rámuje rumiště zídka. Je to boční zeď zahradního altánu (přestavěného z dřevníku), určeného pro pozorování zahrady i polední siestu.

Zídka je vyšperkovaná sbírkou starého hospodářského a kuchyňského náčiní: vedle mohutné kovadliny postává několik starých likérových lahví z hnědého a zeleného skla, blýskají se vycíděné kovové naběračky, v pozadí zahlédnete masivní kuchyňské váhy dělící se o prostor s konví na petrolej…

Výsledkem je iluze neobyčejně půvabného až sofistikovaného rumiště, jehož vyznění podtrhuje i několik o zeď opřených dřevěných loukoťových kol, litinové součástky od staré řezačky a mlýnský žernov.

Podobné články v internetu: