Kouzla s koryty řeší nedostatek místa na zahradě - Zahrada

Kouzla s koryty řeší nedostatek místa na zahradě

Zahrada září květy pěnišníků
Zahrada září květy pěnišníků

Kouzla s koryty řeší nedostatek místa na zahradě

Je jaro a miniaturní zahrada skalničkáře Jiřího Nováka září kvetoucími, kaskádovitě vysazenými pěnišníky všech barev a velikostí. O plasticitu zahrady se starají skalky spolu s koryty.

 Nevelká obdélníková zahrada skalničkáře Jiřího Nováka je skrytá za řadovým pardubickým domkem. Když projdete plechovou branou a úzkým průchodem na nevelký dvoreček, užasnete: tady snad kvete i beton. „Pěnišníky se líbí manželce i mně, a tak jsme na nich nešetřili,“ říká majitel. „Tomu největšímu je čtyřicet let.“ Pyšní se ale též pestře osázenými koryty.

S koryty se dostavila možnost pěstování rostlin s nejrůznějšími nároky
S koryty se dostavila možnost pěstování rostlin s nejrůznějšími nároky

Kamennými koryty vzniká výškové členění

Pardubická zahrada má tvar protáhlého obdélníku, část prostoru zabírá dlážděný dvorek sloužící k přátelským sedánkům s přáteli a rodinou. I ten lemují koryta vysázená skalničkami a také zakrslé dřeviny umístěné ve vyvýšených nádobách umístěných na kůlech.

„Nedostatek prostoru si vynahrazuji tak, že zahradu člením i do výšky,“ vysvětluje majitel použití kůlových opor.

Rozčlenit prostor pomohla majiteli i zídka z perforovaných tvárnic hraničící jeho pozemek. Na vršku zídky jsou usazené květináče s drobnými bonsajemi a netřesky.

 

Původní skalka s jezírkem
Původní skalka s jezírkem

Skalka dvakrát jinak

Dvorek plynule přechází do trávníkové části ozvláštněné skalkami. Majitel si vybudoval hned dva typy skalek. Přední a starší skalka je vystavěná z robustních kusů slovenského pěnovce. Když byla hotová, přistavěl k travertinové skalce majitel ještě jednu – spárovou skalku z vápence. V podstatě jde o napodobeninu horského terénu.

„V osmdesátých letech si skalničkáři všimli, že drobným skalničkám se nejlépe daří ve spárách mezi kameny, kde se nedrží voda a kořeny jsou stále v chladu,“ vysvětluje majitel. “Zkusil jsem si ji tedy také vybudovat…“

Majitel vysvětluje plusy a minusy jednotlivých typů skalek. „Spárová skalka působí velmi přirozeně, ale na druhou stranu do pěnovce můžete vrtat, takže se tam vejde víc rostlin. A ty největší špeky rostou v pěnovci líp než ve vápencových spárách.“

 

Meandrující výsadby umožňují lepší přístupnost rostlin
Meandrující výsadby umožňují lepší přístupnost rostlin

Střed zahrady: meandry z pěnišníků  

Zelenou část zahrady tvoří centrální trávník s rozesetými solitérními výsadbami dřevin, shluky kamenů a koryty se skalničkami. I ty majitel je usadil na vysoké podstavce, takže se k nepatrným skalním rostlinkám nemusíte tolik ohýbat.

Po stranách se do trávníku zakusují meandry z pěnišníků a azalek, doplněné koniferami a skalničkami rostoucími na balvanech.

„Jakmile však odkvetou jarní skalničky, pěnišníky a azalky, už tu moc barev kromě pozdně letních japonských pěnišníků nenajdete,“ usmívá se majitel. „Ale jaro je tu nádherné a já nemusím mít všechno, říká majitel.“

 

Okrasné javory dlanitolisté
Okrasné javory dlanitolisté

Zahradu doplňují zakrslé dřeviny

Na letním a podzimním vyznění zahrady se podílejí především dřeviny. „Sázel jsem především zakrslé konifery, které rostou velmi pomalu, ale navíc je ještě zaštipuju a stříhám. Vysadil jsem i miniaturní borovice, například malokvětou nebo šumavskou blatku, pár jalovců a kromě konifer i japonské javory.

Zahradu ukončuje živý plot ze stříhaného ptačího zobu.  Odstiňuje nepříjemný vítr, který tu často vane.

 

Modelace terénu a spodní voda

„Nedaleko zahrady teče řeka, takže tu máme spodní vodu jen šedesát centimetrů pod povrchem. Proto jsem rovinatý terén nemohl modelovat prohlubněmi,“ vysvětluje majitel. „Místo toho jsem tu a tam na trávníku vytvořil ostrůvky navršené z pěnovce,“ vysvětluje skalničkář. Některé z nich jsou i součástí skalek.

 

Lomikameny a další skalničky na travertinovém balvanu
Lomikameny a další skalničky na travertinovém balvanu

Sólo pro lomikámeny a pochybky

Po jedné straně pozemku jsou umístěné skleníky plné sazeniček. Majitel se totiž už před čtyřiceti lety zamiloval do lomikámenů, zejména do skupiny Porophyllum.

To jsou malé bochánkovité kopečky listů, z nichž nakonec vypučí bohaté květy. Pak k nim přibral ještě pochybky (rod Androsace) pocházející z Evropy a Číny, a dionýsie z pohoří Blízkého Východu.

A jak skalničkář rostlinky pocházející z hor pěstuje? Nejlépe opět v korytech, která jsou nezávislá na vlhkosti a složení půdy a dají se individuálně zalévat a stínit podle potřeby. Část koryt kdysi sloužila dávno k napájení dobytka, ale některá si majitel sám vytesal z pískovce.

Na zahradě najdeme několik opravdu velkých kamenných koryt
Na zahradě najdeme několik opravdu velkých kamenných koryt

Obklopeni koryty

Rostou v nich i zakrslé konifery, například tsugy a modříny, ale především lomikámeny, turany a draby. Modrofialovými květy upoutá Jankaea heldreichii, česky plstnatka olympská, která roste jenom na Olympu a je v přírodě čím dál vzácnější.

V korytech rostou i protěže, pochybky, silenky nebo Acantholimon, který má legrační české jméno ježourek.

„Zdaleka ne vždy dodržuji rozdělení rostlin do koryt podle země původu. Na uprázdněné místo zasadím to, co je zrovna připravené k výsadbě, takže se tu vedle sebe sejde třeba balkánský hvozdík s americkým orlíčkem,“ vysvětluje skalničkář.

 

Lomikameny vytvářejí velké množství kultivarů
Lomikameny vytvářejí velké množství kultivarů

Jak se kříží lomikámeny

„Nic není černobílé a všechno chce svůj fortel,“ říká majitel, který se věnuje i křížení lomikámenů. Snaží se vyšlechtit odolné rostliny vhodné k běžné výsadbě.

„Není problém získat zkřížením semena dvou botanických druhů. Ale pak nastoupí nutnost vybrat ty nejlepší a nejzdatnější křížence. To trvá třeba i deset let.

Teprve pak se novým rostlinám dávají jména. Jeden z mých výpěstků se jmenuje Johann Wolfgang Goethe.“

Text: Radka Borovičková

Foto: Zdeněk Roller

 

Podobné články v internetu: