Podzimní zahrada s maxijezírkem - Zahrada

Podzimní zahrada s maxijezírkem

Podzimní zahrada s maxijezírkem

Ve velkém jezírku s ostrůvkem, lemovaném přirozeně vypadajícími břehovými porosty, se mezi lekníny vlní odraz mělnické zámecké věže.

Od zahrady chce majitel odpočinek v krásném prostředí, ale i užitek. „Snažil jsem se, aby na mé zahradě po celý rok něco kvetlo a plodilo. Od blatouchů přes kosatce a lekníny po palice orobinců, od raných třešní až po velmi pozdní hrušky, říká majitel. Ale miluji posezení u jezírka. Když jsem vybudoval první, zdálo se mi malé, takže jsem ho zvětšil na dvojnásobek a teprve pak to bylo ono.“

Plánování výstavby jezírka

„Nastartovala mne knížka Zahradní jezírka a vodní rostliny,“ objasňuje zrod a velikost vodní nádrže majitel. „Po prostudování literatury jsem si sedl na zahradu a kreslil jednotlivé pohledy, řezy dnem atd. Pak jsem oslovil pana Hříbala, podle jeho pokynů vyhloubil dno a nechal jsem si od něj svařit fólii. Mám od něj i většinu rostlin a pravidelně se s ním radím.“

Tím skončila etapa jezírka číslo jedna, s hloubkou 1,5 m. Neposedný duch pana architekta vzápětí začal hloubat o tom, jestli jezírko nemělo být větší. Od myšlenky k činu nebylo daleko a na zahradě se zase kopalo. „Věděl jsem, že na jezírku budu chtít jak lekníny, tak rostliny milující mělčiny. Nepovažoval jsem proto za moudré udělat všude stejnou hloubku a břehové porosty stavět v nádobách na nějaké lavice, což se často dělá. Bál jsem se poškození fólie. Proto jsem profil dna vytesal do podložní zeminy včetně pobřežní mělčiny a šesti hlubších leknínových zátiší, a pak jsem nechal svařit fólii na míru.“

Jezírko s ostrůvkem

Váhal jsem také, jestli se do jezírka hodí ostrůvek nebo ne, ale teď nelituju, že ho mám. Totiž když v tomhle jezírku plavete, tak bez ostrůvku by to bylo jenom sem a tam. Ale takhle je plocha hladiny členitá a plavání je zajímavější. Když jsem si chtěl ze začátku zaplavat, doslova jsem před sebou tlačil kapry. Vždycky se ke mě nahrnuli a ozobávali mě. Teď už uhnou a schovají se.“

Jako odrazový plavecký můstek si majitel vyhlédl v jednom lomu obrovský balvan, tak těžký, že kontrolka přetížení blikala i na speciálním jeřábu, který jej na břeh vodní plochy usazoval.

Vodní nádrž nemá filtr, protože na takovéto objemy vody se nic hotového nevyrábí a filtr na zakázku by na zahradě zabral skoro čtvrtinu plochy jezírka. „A tak velký cizorodý prvek jsem v zahradě mít nechtěl,“ tvrdí majitel. „Proto jsem vsadil na čistící schopnost přítoků. Jejich délka je skoro 30 metrů a jsou hustě osázené rostlinami – rozrazilem potočním, kosatci… Také vodní rostliny v jezírku vodu bezvadně čistí. Ani nějak zvlášť nesbírám z hladiny napadané listí, v přírodě to přece taky nikdo nedělá. V té tlející rostlinné hmotě žijí různí tvorečkové, kterými se živí kapři. Přírodní rovnováha je prostě vytoužený konečný stav každého jezírka. Nešlo to hned, první dva roky jsem vždy po zimě sbíral nánosy řas. Ale když nechybí trpělivost a jezírko je dostatečně velké, nakonec se dočkáte.“

Výsadba: lekníny, kosatce, traviny

„Při osazování jezírka jsem si nejprve nastudoval literaturu, naučil se i latinské názvy, ale pak jsem stejně nakupoval všechny dostupné vodní rostliny a zkoušel, kam je dát,“ rozkládá majitel zahrady. „Kvetoucích rostlin jsem k jezírku nechtěl dávat příliš. Kromě leknínů už tu mám jen kosatce. Na podvodní ostrůvek jsem vysadil kosatce žluté, které si libují ve vodě, v přítocích rostou bahenní druhy, například kosatec sibiřský. Lekníny vydrží postupně vykvétat až do mrazů, a když pod hladinou zůstane nerozvité poupě, vyrazí na povrch klidně už v březnu. Abych vodní rostliny ochránil před kapry, zasadil jsem je do velkých kádí a shora zakryl valouny. Nechávám je zimovat ve vodě.“ Na březích ze dvou stran hustě lemovaných nízkými druhy orobinců dominuje impozantní dvoumetrová travina pampas Selloův (Cortaderia sellouana) z Jižní Ameriky. Její laty při rozkvětu ladí do růžova, pak zlátnou a podzimní zahrada díky nim září jako stříbro.

Pomněnky u potoka

Čistotu vody by nešlo udržet bez dvou přítoků bohatě zarostlých kosatci, blatouchy, rozrazilem vodním, pomněnkami, šídlatkami atd. Jedno prameniště vyvěrá na úrovni okolního trávníku, pro druhé tvůrce zahrady vybudoval pahorek. Využil části zeminy vykopané při tvorbě jezírka. Na vrcholek zasadil vrbu pokroucenou (Salix erythroflexuosa), svahy pokrývá skalník, brčál a okrasné modře kvetoucí rostliny s kopřivovitými listy; vše doplňují kosodřeviny. Majitel při nákupu rostlin netroškaří – blatouchy prý v jednom zahradnictví skoupil všechny do posledního a počtem leknínů se snaží konkurovat „leknínovému králi“ panu Hříbalovi. Překvapí vás tedy jeho následující úvahy?

„Už zase přemýšlím, jestli bych jezírko neměl ještě o trochu zvětšit. To bych ovšem musel překládat cesty a zatím nemám dodělaný dům, dvůr, část zahrady… Zkrátka zvětšování není na pořadu dne, jen mi v hlavě potichu dřímá a čeká.“

Všechno si dělám sám

Majitel získal ocenění za rekonstrukci fasády domu (vilu z roku 1926 projektoval architekt Adolf Liebscher), při které figuroval jako projektant, investor a prováděcí firma v jedné osobě. Podobně přistupuje i k budování své zahrady. Sám ji projektuje, shání téměř nesehnatelné ovocné odrůdy, sám krmí koi-kapry i míchá zahradní zeminu. Při našem příchodu budoval plot a těšil se, že mu tam konečně přestanou lézt zloději: „Jednou mi před vánoci uřízli vršek smrku omoriky. Už jsem si pořídil dobrmany, ale zase jsem kvůli nim musel dokoupit přenosné oplocení, aby mi neskákali do jezírka a neznačkovali stromy.“

 Podzimní zahrada je okrasná i užitková

„Na začátku byla zpustlá zahrada s přestárlými ovocnými stromy a spoustou náletových dřevin. Nechal jsem pár nejhezčích, třeba švestky a jeden akát, a zbytek vyklučil, vykopal i s kořeny. Později mi došla jedna věc: moc se nám líbilo natáhnout si houpací síť mezi dvě jabloně a relaxovat. A vidíš, říkám si, teď budeš dvacet let čekat, než si tuhle radost budeš moct dopřát znovu.“

Okrasnou nebo užitkovou zahradu? Majitel se rozhodl pro obojí. Rostliny spíše okrasné, stromy spíše pro užitek. Má rád ovocné stromy a baví jej shánět zajímavé odrůdy. Hýčká si ranou třešeň, jejíž úrodu letos poprvé stihnul sklidit dřív než špačkové. Na zahradu se vejde i část určená k pěstování zeleniny a dvě řádky vinné révy. Podél jihozápadní zdi se způsobně pnou keře na stejné drátěné konstrukci jako réva. Zblízka v nich ale poznáte ostružiny a malino ostružiny. „Dva roky se plazily po zemi, měl jsem problémy se sekáním trávy a trhat plody taky moc nešlo, tak jsem udělal drátěné opory jako na vinicích a keře jsem jimi propletl,“ představuje své geniálně jednoduché řešení náš průvodce. Líbí se mu také pěstovat odrůdy broskví dozrávající jedna po druhé. „Sehnal jsem si rouby odrůd hrušní, které nemají ani v Holovousích. Prostě jsem si půjčil starou učebnici pomologie, zalíbila se mi jedna hodně pozdní odrůda a tu jsem pak hledal po celé republice, dokud jsem neuspěl – asi dvacet kilometrů odsud.“ Ale v okamžiku, kdy měly začít plodit, počaly hrušně chřadnout. Kořeny narazily na podložní zeminu, která jim nevyhovuje. Není se co divit, zahradu její původní tvůrci založili na navážce ze skládky – samé střepy, kameny.

 

NAŠE RADA:

Výměna zeminy

Zahradník-samouk se nevzdal: „Pod vzrostlými stromy hloubím tunely a měním původní zeminu za lepší. Ručně. Kopu v okruhu dvou a půl metru kolem kmene. Novou zeminu míchám v kolečku: čtyři kýble zeminy, kýbl hnoje, půl kýble písku, půl kýble rašeliny, trochu kůry, všechno promíchat a nasypat ke stromu. Kdybych to tušil předem, nechal jsem vybagrovat jámy a zavézt je upravenou zeminou naráz, ale teď, když jsou hotové výsadby, jezírko a cesty, mi nezbývá než postupně kutat vlastními silami. Alespoň jsem tak našel pohřbenou minci z roku 1800, a taky německou zubní pastu z druhé světové války.“ Na výsledek pomologického snažení – právě dozrávající pozdní gigahrušky – je majitel právem pyšný.

 

Text: Radka Borovičková

Foto Zdeněk Roller

Podobné články v internetu: