Přírodní zahrada procitá ze zimního spánku

Přestože nás na zahradě čeká po zimě spousta práce, na přírodní zahradě postupuje všechno v klidu a ve spolupráci s přírodou. Ze záhonů teprve teď odklízíme uschlé trvalky a obdivujeme cibulky prodírající se loňským spadaným listím.

Není žádnou novinkou, že tradiční zimní počasí je už spíše vzácností. Souvislou vrstvu sněhu a zamrzlé rybníky budou možná naše děti považovat za něco mimořádného, zatímco pro nás to byla samozřejmost a neodmyslitelná součást zimy. I přesto je ale zima pro každého zahradníka závislého na vrtání se v zemi nekonečně dlouhá. Teď ke konci února už snad opravdu můžeme doufat, že se jaro blíží a zahrada se probírá k novému životu.

Na přírodní zahradě nezažíváme naštěstí tolik stresu a spěchu jako v zahradě formálně či moderně pojaté. Nasloucháme hlasu přírody, vyčkáváme a neděláme zbytečnou práci. Příroda si poradí sama, my jí jenom vypomůžeme.

Odklízení trvalek

Teprve teď po zimě začneme pozvolna odklízet zaschlé trvalky. Není to proto, že by snad přírodní zahradník byl línější než ten druhý; hlavním důvodem je, že zaschlé pereny se přes zimu staly domovem užitečného hmyzu, který nám na zahradě prospívá a za naši velkorysost se nám jistě v průběhu roku odplatí. Další druhy hmyzu si přes zimu spokojeně odpočívají třeba v hmyzím hotelu nebo mrtvém dřevě ponechaném na zahradě.

Dalším důvodem proč nespěchat s úklidem trvalek je jejich estetický přínos. Krystalky ledu zachycené na uschlých květech jsou opravdovým divem světa.

Suché stonky jednoduše ostříháme či olámeme a vyhodíme na kompost. Obděláváme-li větší trvalková rabata, vypomůžeme si křovinořezem. Pozor na malé rostlinky, které jsou již nyní připraveny u země k novému začátku svého vegetačního cyklu.

Trávník na přírodní zahradě

Péče o trávník v přírodní zahradě není nijak náročná. Teď po zimě snad jenom sebereme napadané větvičky a nečistoty, pilný zahradník trávník upraví hráběmi. O zbytek se postará příroda sama. V průběhu roku pak už stačí jen tu a tam posekat. V přírodní zahradě se totiž vůbec nezaměřujeme na monokulturní trávník. Nevadí nám prorůstající sedmikrásky, smetánky, zběhovce ani jitrocel. Všichni obyvatelé travního porostu jsou vítanými hosty. Dokonce ani mech nepociťujeme jako problém. Hromadí vodu a je přirozenou součástí travního společenstva. Navíc, kdo a kdy rozhodl o tom, že mech není stejně krásný jako tráva?

Obyvatelé zahrady

V zimě je třeba myslet nejenom na hmyz, ale také na ostatní obyvatele zahrady. Nestačíme-li na podzim sklidit všechnu úrodu, vůbec to nevadí. Ptáci se postarají o zapomenuté plody velmi rádi. Pěstujeme-li na zahradě třeba dřín, arónii, hloh, černý bez, rakytník nebo červený jeřáb, určitě se u nás bude ptákům líbit i v zimě. Pokud napadne sníh, nezapomeneme jim přisypat nějaká semínka i do krmítka.

Ze zimního spánku procitne brzy i ježek, užitečné zvířátko lovící hmyz, larvy i slimáky. Na přírodní zahradě ho můžeme nechat přezimovat pod hromadou klestí, v kupce spadaného listí či v kompostu. Na jaře dáváme pozor na to, abychom mu přílišnou horlivostí při úklidu zahrady neublížili a nepotvrdili tak skutečnost, že jsme v současné době jeho největšími přirozenými nepřáteli.

První jarní květy

Jednou z největších radostí po dlouhé zimě (ať už byla jakákoliv) jsou první květy, které můžeme v předjarní zahradě obdivovat. Čemeřice kvete neúnavně snad od listopadu, přesto za slunného počasí žasneme nad její krásou. Dalšími nedočkavými posly jara jsou talovíny, které vykvétají už při prvním oteplení třeba uprostřed února. Ze země se však derou další a další cibulky a nám zahradníkům pomalu začíná stoupat do adrenalin do žil a těšíme se na zahradní dovádění jako malé děti na kolotoče.