Přírodní zahrada u mlýna - Zahrada

Přírodní zahrada u mlýna

Přírodní zahrada u mlýna

 Poznávacím znamením zahrady u starého mlýna je perfektně udržovaný trávník, rozhoupaný v kopcovitém terénu jak zelené moře. Tu a tam z něj ovšem čouhají větve košíkářských vrbiček a starých jabloní.

 “Krajinnou” zahradu najdete v údolí u starého mlýna poblíž Uhlířských Janovic. Její půvab podtrhují až anticky působící fragmenty zdiva staré pily. Zásadní devizou pozemku je jeho prostor a modelace terénu. Výsadeb je tu pomálu a nijak na sebe neupozorňují, spíše naprosto přirozeně splývají s okolím. Po průchodu vraty se před námi otevře zelené údolí s dobře usazeným stavením, na němž se bíle nahozené zdi střídají s tmavým dřevem.

Přímo od vchodu chalupy se díváme do údolí přes odkvétající slézy, mahonii a lísku obecnou variety „contorta“ s pokroucenými větvičkami a krabatými listy. Skupinu doplňují kovové plastiky připomínající spíše součástky k nějakému stroji z dob Julese Vernea. To vedle, u hráze rybníka, najdeme utěšenou výsadbu nízkých dřišťálů a klečí, kterou po obvodě doplňují trsy ozdobnice. Výsadba doprovází horní hranu opěrné zdi a přes tuto hranu splývají bujné větve skalníků. Po celkem strmých schodech sestoupíme na dno údolí vytvořeného potůčkem. Ze zdi vytéká vodopádem voda z rybníka do kamenné strouhy ústící do potoka. Trs vysoké ozdobné sítiny, něco bergenií a pár nízkých keříků rododendronu – to je vše, co okolí vodopádu zdobí. Podél strouhy od opěrné zdi vybíhá slepě končící kus zdi se sloupem, který časem obrostou nedávno zasazené růže. Strouhu i potok lemují správně ladovsky hlavaté vrby, které poskytují proutí na košíky i pomlázky. Tam, kde se potok skrývá mezi stinnými břehy, roste ještě rododendronová houština, ale ta už patří k pozemku souseda. Díky dobrým vztahům od něj tato přírodní zahrada není oddělená plotem. U horní cesty podél zahrady najdeme několik tújí a houštinu dřišťálů a kousek od vjezdu dřevěnou houpací lavici, odkud majitelé své zelené údolí rádi pozorují.

Sekání nás baví

Majitel je milovník rychlých aut, paní domu tráví svůj čas v krámku se starožitnostmi – oba dohromady baví fyzická práce, kterou pozemek, velký přes tři hektary týden co týden potřebuje. Bez výkonné zahradní techniky by to nezvládli – však jsme také majitele při naší návštěvě zastihli za volantem traktorku. Sekal trávu a přitom absolvoval tak trochu zahradní rallye – rovinku tu nenajde. Stavitelé, kteří mlýn v první třetině osmnáctého století vybudovali, ho usadili uprostřed stráně. Díky tomu má jedinečný výhled na protější stranu údolí. “Vyhlídka nás tak okouzlila, že jsme se rozhodli pro koupi, i když mlýn byl ve velmi zanedbaném stavu. Na lukách rostla džungle, k tomu sem léta lidé házeli vše nepotřebné, takže jsme museli pozemek nejdříve vyčistit. Koupil jsem výkonnou sekačku, která rozseká i pěticentimetrové náletové dříví. V sobotu se vrátím se ze závodů a hned jak přijedu, sednu na traktor,“ usmívá se majitel. Má i sekačku pro sekání ve stráni a křovinořezy, i tak ale trvá sekání celého pozemku dva dny. To znamená vydržet na traktoru pět, šest hodin. „Ale nám to nevadí, baví nás koukat kolem, jak je všechno krásně čisté,“ shodují se manželé.

Nemelem, ale vodu máme

“Ve mlýně je dokonale zachovaná mlýnice i mlýnské stroje,“ říká majitel: „Ale už padesát let nemele. Poslední majitel tu jenom přežíval a žil asi velmi chudě. Dokonce rozprodával sedlákům kámen z pobořené pily, která k mlýnu patřila. My jsme tak při koupi chalupy našli už jen její ruiny, rozpadlo se i mlýnské kolo. Pila bohužel nešla zachránit, tak jsme alespoň zpevnili zbytky obvodového zdiva. A protože její ruina působila velmi malebně, napadlo nás využit ji jako architektonický doplněk zahrady. Pilíře jsme překryli stříškou a vznikla tak brána, která ozvláštňuje údolí pod mlýnem.” S tím se však majitelé nespokojili a rozhodli dát do pořádku i rozsáhlou vodní soustavu, která k mlýnu patřila. “Mlýn využíval k pohonu energii potoka, který má malý spád, takže k soustavě patřil kromě velkého rybníka i jeden menší pro akumulaci vody. Jeho hráz však byla narušená, takže bylo nutné ji částečně zvednout nad okolní terén, aby se dosáhlo vodorovnosti.” Nyní je již bok nádrže vyvýšený a jištěný kamennou zdí. Asanační práce byly nutné i u dlouhého mlýnského náhonu. Přírodní zahrada propojená s technickými prvky ukazuje, jak kdysi bývala naše krajina pěkná a funkční.

S bidlem k rybníku

Na chvilku si vyzkoušíme, jaké to je být majitelem velkého rybníka a vydáváme se s oběma manželi podél náhonu vzhůru ke zdroji jeho vod. Podél travinami zarostlé hráze přicházíme k česlu. Je ucpané bahnem a větvemi. Nastala chvíle pro zásah s bidlem, jímž je majitel vyzbrojen. “Aby vodní soustava fungovala, je nutné česlo rybníka pravidelně čistit a starat i o rybník a jeho okolí. A to je dost práce,” říká majitel, který horní rybník před časem koupil i s okolními pozemky. “Nikdo jiný o celý komplet nestál, tak nám ho nakonec původní majitel rád prodal za naši cenu.” Řezníčkovi tak svoji vodní soustavu scelili, ale přidělali si další práci s údržbou podmáčených zelených ploch, které nepřinášejí žádný užitek.

“Ale jsou krásné,” říká majitel, kterému dělá radost, že jeho ekosystém zase funguje.

 

TEXT:RADKA BOROVIČKOVÁ

FOTO:ZDENĚK ROLLER

Podobné články v internetu: