Jak si na zahradě vypěstovat šťavnaté ostružiny

Ostružiník je poněkud záhadný. Jednou se mu daří dobře a plodí vynikající sladké a šťavnaté plody, v jiné zahradě sice dobře roste, jenže dobrých plodů se nedočkáte. Jak pěstovat ostružiny, abychom se dočkali dobré sklizně?

Průvan je to, co ničí plody

Pokud pěstujete ostružinu, musíte jí zajistit to základní: závětří. Ostružina musí být alespoň z jedné strany chráněna před větrem. Takže ji vysazujte k dřevěnému plotu, ke zdi, ke stěně altánu či k vyšší zídce. Prostě tam, kde na ni nebude příliš foukat.

Těžkou půdu ostružiník také nezvládá

Pokud se vyhneme průvanu, máme u ostružiníku z poloviny vyhráno. Druhou polovinu výhry v pěstování dělá kvalita půdy. Ostružiník je poměrně náročnou rostlinou, libuje si v půdách méně kyselých, ale zároveň poměrně lehkých. A také výživných. Výživu dodáváme zejména organickými hnojivy, například zkvašenými slepičinci či králičinci.

Těžké a zamokřené půdy jsou pro něj přímo nevhodné, protože ve stálém vlhku špatně vyzrávají výhony, navíc zde často bývá napadán houbovými chorobami.

Jarní výsadba je jistota

Dřeviny se běžně sází na podzim. Ostružinu také můžeme vysadit na podzim, ale pozor, beztrnný ostružiník a malinoostružiník je vhodnější sázet na jaře. Proč? Protože má nízkou odolnost vůči zimním mrazům. Takže malé sazenici by ani přikrývka nemusela pomoci.

Postup výsadby je běžný – výsadbovou jámu na dně a po stěnách rozrušíme rýčem, aby se kořenům lépe pronikalo do okolí. Jámu důkladně prolijeme. Dno jámy vysypeme zeminou smíchanou s kompostem, na to vysadíme ostružiník. Přihrneme, přišlápneme a důkladně zalijeme. Pak teprve přihrnujeme nejvyšší vrstvu hlíny a tu už neušlapáváme.

Pokud sázíme více sazenic, je třeba dodržet spony – vždy podle typu odrůdy. Méně rostoucí ostružiníky, například Wilsonův raný, sázíme cca metr od sebe, u bujně rostoucích odrůd volíme spon až třímetrový.

Odrůdy jsou na výběr

Ano, ostružiníku, stejně jako jiného ovoce, máme k dispozici více odrůd. Ty se od sebe liší nejen hojností růstu, ale i velikostí, tvarem a chutí plodů.

Základní skupiny ostružiníku jsou v podstatě tři: Ostružiníky s trny, beztrnné a pak tzv. malinoostružiníky.

Ostružiníky s trny jsou nejlepší z lesa. Co si budeme povídat, lesní odrůdy jsou prostě nejchutnější. A když jim nabídneme dobré podmínky, dočkáme i větších plodů. Pokud chceme ostružiník trnitý zakoupit, vyplatí se poohlédnout se například po odrůdě Agawam. Je poměrně odolná vůči mrazu, její plody jsou střední velikosti, mají černou barvu a jemnou sladkou chuť.

Pokud máte menší děti, budou se více hodit ostružiny bez trnů. Tady se dá sáhnout například po odrůdě Thornfree nebo Polar, případně Tripple Crown. Remontující je Lochness, také bez trnů. Beztrnné ostružiníky jsou určené zejména do teplejších oblastí, bohužel častěji trpívají plísní šedou.

Mezi malinoostružiníky je také již poměrně velký výběr. Starší odrůdy nejsou moc povedené, ale v těch novějších už si vybere i náročnější pusa. Například malinoostružiník Tayberry netrpí chorobami ani škůdci. Jeho plody jsou dlouhé až čtyři centimetry, tmavě červenofialové barvy, chutí jsou dost podobné malinám. Podobně je na tom také odrůda Medana. Obě odrůdy jsou v růstu velmi bujné.

Péče o ostružiník

Ostružiníky jsou poměrně náročným ovocem – na vláhu, živiny, řez, oporu i přezimování. Ale za naši péči se dokáží odměnit výborným ovocem.

Po výsadbě je nutno ostružiník zalévat. První hnojení děláme brzy zjara dusíkatými hnojivy, další v červnu, taktéž ještě dusíkatým organickým hnojivem, ale s vyšším obsahem draslíku, poslední hnojení přichází na řadu koncem srpna nebo v září, kdy volíme hnojivo draselné, které pomůže rostlinám přichystat se na zimu.

Ostružiník se musí opřít. Jedná se o klasicky popínavou rostlinu, takže je nejlepší jí poskytnout oporu v podobě tzv. drátěnky s několika patry. Díky drátěnce povedeme výhony předně do požadovaného tvaru a výšky. Drátěnka by měla mít 2 – 3 patra, tedy pěstujeme 4 – 6 výhonů z jedné rostliny. Víc jich nemá smysl, protože rostlina by to stejně neutáhla.

Řez je u starších rostlin nutno opakovat. Po odplození odstřihneme odplozené výhony a také ty, které jsou nadbytečné. Na zimu je dobré mladé výhony sundat z drátěnky a překrýt je textilií nebo jinou přikrývkou. Je však nutné je i podložit od země. Tím si zajistíme, že v zimě nezmrznou.

Na jaře rostlinu navedeme zpět na drátěnku a pravidelně vystřiháváme nadbytečné výhony. Pod ostružiníkem je také nutno plít – jako ostatně pod všemi ovocnými keři a stromy.

Choroby a škůdci

Ostružiník také trpí chorobami a škůdci. Jde zejména o mšice a plísně, dále tzv. odumírání maliníku, které se může odehrávat i ostružiníku – poznáte jej podle fialovohnědých skvrn a odlupování borky.

Plísním je možné se vyhnout nepřemokřováním půdy a také pravidelnou sklizní. Mšice je nutno likvidovat hned od prvního výskytu – ruku v ruce s likvidací mravenců, kteří si je na rostliny vysazují. Ostružiníky také trpí virózami, které se projevují nedozráním některých kuliček na plodu.

Sklizeň a skladování

Ostružiníky plodí z počátku postupně, pak ale přijde vlna hromadného dozrávání. Touto dobou je nutno věnovat se sběru plodů pozorně, protože přezrání není žádoucí. Některé odrůdy po dozrání opadnou a ještě i po opadu vydrží několik dní – nehnijí a neplesniví. To jsou však světlé výjimky.

Ostružiny snesou sušení, mrazení a zavařování. Po té, co projdou tepelnou úpravou, však mají poměrně nevýraznou chuť, takže například džemy kombinujeme s výraznějším ovocem, případně přidáváme šťávu z citrusů.