Sukulenty – hodí se na skalku i do koryta

Sukulenty jsou převážně drobné rostliny s buclatými lístky nebo stonky, ve kterých skladují zásoby vody. Milují slunce a přežijí i na rozpálené skále. Ale taky na skalce, ve spáře mezi kameny a vůbec všude, kde je příhodná škvírka k zaplnění. A kde se uchytí, tam bují! 

Asi nikde nenajdeme zahradu tvořenou samými sukulenty. Byla by to výstřednost a nejspíše i nuda. Přitom jsou ale sukulentní rostliny – zejména netřesky jsou pro vyznění zahrady významným doplňkem: něco jako třešničkou na dortu.

Takhle nějak lze představit sukulentní rostliny lidem, kteří o nich dosud neslyšeli. Přísně vzato k sukulentům patří i všechny kaktusy, juky nebo agáve, ale o nich si budeme povídat příště.

Sukulenty umí šetřit vodou

Mezi rostlinami v přírodě panuje tvrdá konkurence – přežívá ten lépe přizpůsobený. Sukulenty objevily způsob, jak dokonale šetřit s vodou a vystačit s minimem živin. Hodně zjednodušeně řečeno, otevírají dýchací průduchy v noci a získaný oxid uhličitý pak zabudují do svého těla během denního slunečního žáru. Díky tomu přežívají na místech, kde jiné rostliny beznadějně usychají.

Pro pěstování se vyplatí zásada „jako v přírodě“. Zahradník, který by svým sukulentům chtěl dopřávat nadstandard pravidelným hojným zaléváním, nevypěstuje obří netřesky, nýbrž scvrklé hromádky uhnilých zbytků.

Sukulenty v přírodě rostou buď na skalách, ze kterých dešťová voda rychle steče, nebo v sypkých substrátech, kde se vláha bleskově vsákne z povrchu do hloubky. Tohle chtějí i od vás. Platí klasický zahradnický bonmot, že sukulenty jsou jako zuby: nejrychleji se kazí od krčku.

Nejsou to jen trpaslíci

Mnohé tlustice (rod Crassula) vypadají spíše jako malé stromky s baculatým kmínkem. Ty ale musíme pěstovat v nádobách a na zahradu je někdy začátkem června přemísťovat z jejich zimního bydlení.

K sukulentům ale počítáme i rozchodník nachový a jeho četné zahradní kultivary, a tady už máme materiál pro středně vysoké kompaktní výsadby. Tyto kultivary dorostou až půlmetrové výšky a začínají kvést od srpna.

Jejich květenství mohou nabývat odstínů od zelenobílé po sytě nachovou, navíc některé kultivary zaměnily i původní zelenou barvu lodyhy za červenou a podobně zbarvené jsou i odkvetlé kvítky s plody.

Vysoké rozchodníky je vhodné kombinovat například s máčkami, s barevnými kultivary řebříčků nebo s letničkami, jako jsou třapatky či len.

Polštářky a koberce – vedou netřesky

Některé sukulenty se postupně rozrůstají do kvetoucích koberců. Jimi můžete osadit vrchní stranu kamenné zídky, slunnou partii skalky nebo třeba část plochy vysypané kačírkem (= drobnými oblázky).

Hezké koberce vytvářejí africké kosmatce (rod Delosperma), které kvetou žlutě nebo fialově. Z našich druhů můžeme použít rozchodník prudký, šestiřadý, bílý a jim podobné druhy. Netřesky i kosmatce drží své květy nízko při zemi.

Pokud toužíte spíše po „3D“ sukulentech, zvolte netřesky. Netřesky mají přízemní růžice listů, vedle nichž postupně vznikají další a další. Za vhodných podmínek z dospělé růžice vyroste dužnatý olistěný stonek nesoucí květy. Strategií netřesků je růžicí listů zastínit substrát pod sebou před slunečním žárem, aby se jim nepřehřívaly kořeny. Dovedou se uchytit v sebemenších puklinách a hodí se i k vyplnění spár mezi dlažbou.

Rostou i na střeše

Sukulenty lze využít i k osázení zelených střech. Rozrostou se a fungují pak opravdu bezzásahově, navíc zůstávají zelené po celý rok, krásně kvetou a poskytují opylovačům bohatou hostinu. Je nutné použít na pokrytí střechy kvalitní odolný materiál a substrát podložit drenážní vrstvou. U šikmých střech sypeme substrát do plastové mřížky, aby se časem nesesouval. Samotné sukulenty sesuvu nezabrání. Zazelenit můžeme i střechu sklípku, kůlny, nebo dokonce i stříšku ptačího krmítka.

Několik dalších příkladů výsadeb se sukulentními rostlinami:

Text: Radka Borovičková

Foto: Zdeněk Roller