Zahradu na okraji z Rožnova pod Radhoštěm majitelé vybudovali pod stráni, kde se kdysi těžila cihlářská hlína. Nestabilní svah zpevnily kamenné terasy. Výsledkem je zeď v podobě složité kamenné mozaiky, kterou krášlí niky s květináči a drobné artefakty.
Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller
Terasy majitelé vystavěli na betonovém základě a začínali tam, kde svah nejvíc ujížděl. „Aby byla stráň přístupná a nepůsobila stroze, stavěli jsme ji i s náspy, schodišti a terasami lákajícími k posezení s vyhlídkou do Valašské krajiny,“ říká majitel.
Systém plošin a menších zídek vznikal deset let, nejprve nahodile, ale časem mu majitelé dali fazonu.
„Původně bylo na místě zahrady hliniště, kde se těžila hlína na cihly. Při větších deštích nestabilní stráň neustále sjížděla, a tak jsme se rozhodli, že to musíme zastavit,“ vysvětluje majitel. Nakonec museli kus po kuse obezdít celé hliniště. „Dali jsme si záležet a stráň jsme odkopali do hloubky. Díky tomu jsme se vyhnuli navážce a zmenšení plochy zahrady.“
Materiál na stavbu: místní pískovec
Během stavebních prací majitelé objevili zbytky středověkého milíře a u něj i několik zapomenutých cihel.
Měli štěstí, že materiál na stavbu zdí byl po ruce. Pochází z nedaleké kamenného stavení, které se pro věkovitost muselo zbourat. Základem teras se tak stal místní pískovec s vrstevnatou odlučností.
Majitelé si nejprve chtěli terasy vyskládat nasucho, ale jílové podloží bylo hodně neposlušné, takže materiál museli spojovat betonem.
Opěrné zdi jsou jižně orientované, takže když svítí slunce, pěkně se přes den prohřejí. Není divu, že se tu objevil i had. „Báli jsme se, že je to zmije, a požádali jsme pracovníky chráněné oblasti o odchyt. Nakonec z toho byla vzácná užovka hladká a putovala do jedné rezervace.“
Terasy, niky a kamenné kapsy
„Manželka jakožto výtvarnice s estetickým cítěním chtěla, abychom ve zdech vybudovali co nejvíce nik a kapes, aby se tam vešlo hodně rostlin a dekorací, které kamennou stavbu oživí,“ vzpomíná majitel. „Bylo to sice stavebně složitější, ale práce navíc se nám vyplatila. Daří se tu rostlinám v květináčích, ale i těm, které jsou vysazené volně, tedy hlavně astrám, dlužichám a tavolníkům.“
„Levandule si zídku tak oblíbila, že zabydlela i jednu docela malou kapsu, a neuvěřitelně se tam rozrostla,“ usmívá se spokojeně paní domu.
V kamenné stěně jsou zasazené kopie gotických kachlí, zajímavě se tu vyjímají valouny, které vznikly v proudu řeky omletím starých cihel.
Vsadili jsme na přirozenost
Místa na dolní části zahrady není mnoho, a tak majitelé vsadili na dominanty a kuriozity. Na zahradě dominují habry, které si majitelé oblíbili. Z habrů je i živý plot podél horní hrany pozemku. „Je nejen pěkně zelený, ale také úžasné pevný, takže se o něj můžete klidně opřít,“ libuje si pán domu. „Jen se musí hlídat, a tak dvakrát do roka sestřihnout.“
Na horním okraji pozemku bují bez černý, stavební úpravy přečkaly i původní dřeviny, vzrostlá lípa, ořešák a břízy. Pod nimi se rozkládají terasy s výsadbami propojené schodišti. Na ploše zahrady pod zdí převažuje udržovaný trávník, celek doplňuje ptačí zobe, starší hruška a borovice.
Popředí zahrady ozvláštňuje bohatě rozvětvený, střihem upravený strom obestavěný kruhovou zídkou s možností posezení. Jen málokdo by v něm poznal obyčejnou vrbu jívu.
Dekorace z palírny
Majitelé jsou výtvarníci a mají smysl pro recesi. Když se jim naskytla koupě obřích keramických amfor, neváhali, koupili je a rozmístili na zahradě. Působí tu jako originální dekorace i když jsou poněkud nadlimitní. Na slunci se krásně lesknou a opticky vyvažují masiv zdi v pozadí.
„Obří nádoby s hnědou glazurou patří do kategorie technické keramiky, která se vyráběla v nedalekých Hrušovanech asi tak před sto dvaceti lety, vysvětluje majitel. „Většinou byly určené na chemikálie, ale ty dvě největší sloužily v palírně ke stáčení slivovice.“