Vybíráme lomikámeny - Zahrada

Vybíráme lomikámeny

Vybíráme lomikameny

Koryto s lomikameny a dalšími skalničkami
Koryto s lomikameny a dalšími skalničkami

Milujeme je pro jejich husté zelené kopečky, ze kterých časně z jara začínají vykukovat kalíšky květů v obrovské škále barev. Některé kvetou už v březnu, ale jsou i takové, které krášlí zahradu až v květnu či červnu.

 Lomikámen Saxifraga dinninaris

Lomikámen Saxifraga dinninaris

Některé druhy se dají pěstovat i na balkoně, jiné jsou jen pro zkušené sběratele. Ty nejčasnější a nejkrásnější – skalničkové lomikameny rozkvétají již na konci února. Žlutě kvetoucí S. juniperifolia s pichlavými, tmavě zelenými listy kvete již od března. Stejně jako jasně žlutý lomikámen S. sancta. Rané jarní lomikameny proto také bývají lákadlem jarních výstav skalničkářů. Známá je první jarní výstava Klubu skalničkářů Praha na Karlově náměstí vedle Faustova domu, kde se představují nejnovější hybridy. 

První jarní lomikameny
První jarní lomikameny

Pro znalce i začátečníky

Pěstování lomikamenů se u nás věnuje hodně zahrádkářů, ale i pěstitelů světové úrovně, kteří je šlechtí a pěstují desítky let. Známá je třeba sbírka Jiřího Nováka z Pardubic, skalničkáře Zdeňka Zvolánka, nebo šlechtitelů a zahradníků manželů Stádníkových z pražského Bráníka. (Jejich zahradu pod názvem: Zahrada tří skalek jsme publikovali na našem webu). Koníčkem Stádníkových je křížení lomikamenů sekce Porphyrion, podsekce Kabschia, jejichž kříženci jsou obdivovaní a prodávaní po celém světě.

Pro naše podmínky a zejména pro začátečníky se hodí spíše nížinné druhy a jejich kultivary, které jsou u nás už zabydlené, radí pan Novák. Nejvhodnější jsou kultivary Saxifraga marginata a S. burseriana či S. ferdinandi–coburgii. Při nákupu horských a alpinských druhů lomikamenů doporučuje vybrat si rostliny u zkušených českých pěstitelů, které jsou otužilé a zapěstované v kvalitním minerálním substrátu. „Dovozové rostliny v zahradních centrech sice bohatě kvetou, ale jsou vypěstované v ideálních skleníkových podmínkách a nevyzrálé. Po výsadbě na skalku v novému stanovišti těžko přizpůsobují a do dalšího roku většinou nepřežijí.“

Pěstírna lomikamenů
Pěstírna lomikamenů

Množení a substrát

Lomikameny se vysazují do speciálního substrátu namixovaného z písku či štěrku a ze zahradní zeminy, který jim zajistí dostatečný odvod vody. Množit je lze kořenovými řízky. Starší trsy se doporučuje rozdělit a ponechat přitom na jejich kořenech dostatek substrátu a následně zasadit každou jejich část zvlášť. Během celého roku, mimo období nejvyšších teplot, lze dělit zvláště staré trsy. Ty totiž po několika letech od středu hynou a nevypadají dobře. Jednotlivé části starého trsu vysázejte ihned po rozdělení do podobných podmínek.

Lomikámen na travertinovém balvanu
Lomikámen na travertinovém balvanu

Kam sázet

Lomikamenům vyhovují světlá místa, na příliš zastíněných se jim deformují listové růžice. Vyšší druhy lomikamenů s listnatými růžicemi lze vysazovat na okraje trvalkových záhonů, dají se kombinovat s menšími stálezelenými keři či jehličnami. Trsnaté lomikameny se hodí i do květinových zídek, na okraj cest nebo do předzahrádky. Nejmenší druhy patří na skalku, nejlépe se vyjímají sesazené do skupinek s miniaturními jehličnany.

Lomikamenů je kolem 400 botanických druhů a vyjma Austrálie a Antarktidy jsou rozšířené po celém světě. Jsou rozmanité i vzhledově – mají nejenom různé barvy květů, ale jednotlivé druhy se výrazně liší ve stavbě svých těl, dokonale přizpůsobených podmínkám, ale i stanovištěm, na kterém rostou.

+ Lomikameny mechovité – tvoří nízké, sytě zelené koberce a bohatě kvetou. Daří se jim v humózní kypré půdě, snáší i polostín, nemají rády přímý úpal. Hodí se do květinových zídek, k osázení nádob a do skalek. Patří sem karmínově růžový S. x arendsii kvetoucí v dubnu nebo pozdní S. trifurcata v bílé barvě s temně zelenými růžicemi.

+ Lomikameny s kožovitými listy jsou nenáročné a stálezelené lomikameny vhodné pro polostinná vlhčí stanoviště. Květy mají na stoncích v jemných latách. Jsou vhodné do trvalkových záhonů, na lemování cest i do nádob.

+ Lomikameny tvořící shluky růžic kvetou bohatě a většinou bíle – listy mají kožovité s bělavě vroubeným okrajem. Rostou v chudé a kamenité zemi na plném slunci.

+ Lomikameny plazivé, drobnolisté jsou povětšinou vysokohorské druhy. Daří se jim ve spárách mezi kameny nebo v kamenité vlhčí půdě. Ozdobou skalky může být například S. retusa s přisedlými růžicemi a karmínovými kvítky.

Skalku pana Řeháčka zdobí nejen lomikameny
Skalku pana Řeháčka zdobí nejen lomikameny
Skalka ve svahu netrpí přemokřením
Skalka ve svahu netrpí přemokřením

Lomikameny  na skalce

Skalničkové lomikameny ze sekce Porophyllum, ať již přírodní druhy či zahradní kříženci, potřebují dobrou drenáž. Nejlépe jim vyhovuje svislá nebo šikmá spára mezi kameny, případně šikmá plocha se sutí. Zkrátka, potřebují místo, kde rychle odteče jakákoliv přebytečná voda. Rostliny se umisťují do suti ve skalce i tam, kde nemáte vhodnou spáru mezi kameny. I okolo rostliny musí být různě drobný štěrk chránící bochánek před krátkodobě „stojící“ vodou okolo rostliny po dešti či při tání. Bochánky lomikamenů nesnášejí ostré slunce. Nejlepší je poloha  na sever či na východ, ale nesmí být úplně stinná. Lomikameny potřebují světlo, ovšem letní slunce jim dokáže  vypálit na bochánku plochy listových růžic, které neměly alespoň malý odklon od slunce.

Text: Radka Borovičková

Foto: Zdeněk Roller

Podobné články v internetu: