Zahrada s vřesovištěm

ZAHRADA S VŘESOVIŠTĚM

zahrada s vřesovištěm

Milan Žižka se svojí ženou Marcelou mají to štěstí, že celoročně bydlí v chaloupce, u které kvete malebná zahrada s vřesovištěm a sbírkovou zahradou dřevin. Oba manželé jsou zahradníci, což je jejich profese, ale i hobby.

 Na svažitém pozemku, protkaném cestičkami a vyšperkovaném četnými kultivary jehličnanů i exotických dřevin roste vřes stejně bujně jako v lese. Však si také majitel založil vřesoviště na zahradě už před osmnácti roky. A k tomu ještě v podhorské oblasti Raisova a Erbenova kraje – Zvičinska. „Nyní je na naší zahradě přes padesát odrůd vřesů,“ říká majitel. „S vřesovištními rostlinami je to zhruba přes stovku druhů.“ Jehličnany už majitelé dávno nepočítají, ale odhadují, že také sbírka čítá několik stovek kultivarů.

vřes obecný dark star

Rostliny pro horskou zahradu

Majitelé vřesové zahrady žijí ve zděděné roubence po rodičích a na přilehlých pozemcích provozují zahradnictví. Jsou specializovaní na trvalky, zejména vřesy, kapradiny, ale i okrasné trávy a vodní a bažinné rostliny. Však také na hranicích pozemku teče potok.

„Naši zákazníci jsou především lidé z kraje, kteří si tu vybírají kultivary vhodné pro Bělohradsko a Podkrkonoší,“ vysvětluje paní Marcela, kterou jsme zastihli v pilné práci: právě radila s výběrem vhodných kultivarů jehličnanů na horskou zahrádku. Většinu rostlin Žižkovi nejprve testují na své sbírkové zahradě, a to včetně osvědčených odrůd vřesů a vřesovců. Teprve pak je mohou s čistých svědomím lidem doporučit.

Zakládáte vřesovou zahrádku?

„Občas se setkávám s názorem, že když se na zahradě nic nedaří, je ideálním řešením vřesoviště, protože v přírodě roste na chudých půdách, nikdo se o něj nestará a vypadá krásně,“ říká ing. Žižka. „Tudy však cesta nevede. Ony „chudé“ půdy se totiž nacházejí v přírodně ideálních podmínkách kyselosti, vlhkosti a přirozené výživnosti.“

Podle jeho slov stavba vřesoviště není ve většině zahrad jednoduchá. „Nejdůležitější je otázka pH půdy, která musí být pro většinu vřesovištních rostlin optimálně kyselá – pod hranicí 6,0. Velice důležitá je též otázka sucha a vlhka. Mezi vřesovištními rostlinami jsou jak rostliny suchomilné, tak i vlhkomilné a s těmito znalostmi musíme uvážlivě pracovat.“

Vřesoviště s rámcem exotů

„Zahrada s vřesovištěm tu je od roku 1997,“ vzpomíná paní Žižková. „Manžel si tu původně vybudoval sbírkovou zahradu, ale během let se nám to trochu promíchalo. Když jsme po škole začali podnikat, vybudovali jsme si na zahradě i skalku. Snažíme se totiž nabídnout ucelený sortiment jehličnanů, skalniček a vřesovištních rostlin.“ Velký zájem je nejenom o ně, ale také o kapradiny a netřesky. „Kříží se tu dohromady prodej, sbírka a ukázková zahrada na poměrně malé ploše,“ ujímá se slova Milan Žižka.

A jak toto pozoruhodná zahrada vznikala? „Už na střední škole jsem jezdil do známých školek v Litomyšli a chytlo mne sbírání dřevin,“ vzpomíná pan Žižka. „Tehdy měla máma u chalupy klasickou skalku. Já jsem svoji zahradnickou éru začal tím, že jsem jí všechno vykopal, trvalky vyházel a nasázel si ‚jehličí‘, včetně vzácných a exotických dřevin. Až léty jsem se dopracoval k tomu, že jenom z jehličnanů zahrada udělat nejde, a začal jsem zase dosazovat trvalky a skalničky…“

zahrada pod zvičinou žižkovi (4)

Zahradu členíme na kontinenty

Nabízí se otázka, nakolik je zahrada v Podkrkonoší pro takto koncipovanou výsadbu vhodná. „Můj názor je takový, že klasika s exotikou jde docela dobře dohromady,“ míní pan Žižka. „Ale musí se vhodně členit. Já mám třeba výsadbu rozdělenou na jednotlivé kontinenty.“

A tak na obvodu a u plotu zahrady je Asie a hned vedle Himálaj. V této části najdete například čínskou borovici, korejskou borovici a korejskou jedli, ale i japonský modřín odrůdy Diana, který je tvarovaný. Pan Žižka vysvětluje: „Pokud chcete nastřádat do malé zahrady více dřevin, nutně je musíte tvarovat. My tu máme dokonce i okrasné buky, což jsou normálně vzrůstné stromy, ale tvarováním si je držíme v podobě relativně malých keříků.“

Pod „Asií“ ve svahu je západ a východ severní Ameriky a v rohu zahrady evropské dřeviny. Procházíme pozemkem a zastavujeme se u americké borovice pokroucené s velmi vzdušným habitem. Hned vedle roste její převislá odrůda. Oba stromy jsou vysoké a štíhlé kultivary, a proto ostatním dřevinám nepřekáží v růstu. „Tenhle typ dřevin je nyní vysoce aktuální záležitostí,“ vysvětluje zahradník. „Většina nově zakládaných zahrad je spíše malá, a tak si při návrhu výsadby pomáhám volbou štíhlých, vzdušných nebo tvarovatelných dřevin. Jehličnany beru jako kostru, u nich se musí počítat s prostorem do budoucna. Pak přijdou na řadu listnaté keře a trvalky, které jsou stále modernějším a modernějším doplňkem. U trvalek je však nutné počítat s patřičnou údržbou.“

vřes obecný (2)

Obnova vřesoviště

Obdivujeme vřesoviště u roubenky a zjišťujeme, proč tu a tam zeje mezi keříky vřesu díra. „Obnova sortimentu, přerostlá rostlina,“ vysvětluje nám paní Žižková a dodává: „Vřesoviště je při rozumné údržbě hezké tak na deset, patnáct let. Pak přijde čas, kdy je nutné je celé obměnit. Samozřejmě, že klasický vřes nikdo nestříhá, ale u kulturních odrůd, které bohatě kvetou a nové výhony jsou mohutně obalené květy, je zásah nutný.

Pokud nestříháte, vřes obráží jen svrchu a odkvetlá část je příští rok holá. Takže z bohatě kvetoucích odrůd je bez úpravy za dva roky jen koště. Na kultivované zahradě proto doporučuji každý keřík kolem dokola zhruba na polovinu ostříhat. Vřesoviště se stříhá, když kvetou jarní vřesovce. Po ostříhání totiž nevypadá nejlépe a než začnou vřesy obrážet, trvá to asi měsíc,“ komentuje majitelka procházku zahradou a upřesňuje koloběh vykvétání vřesů. „Ty kvetou už od června a podle jednotlivých odrůd nakvétají až do zámrazu.“

Zahrada s vřesovištěm podle Žižkových

“V zahradě můžete mít vřesoviště záhonové, minivřesoviště, anebo jím pokrýt celou plochu. Základ vytvoříte podle přírodních vzorů, okrajové části doplňte přídavnými rostlinami,“ radí majitelé. „Terén rozčleňte muldami, proláklinami, čímž vzniknou úbočí – od suchých přes vlhká až po mokrá místa, která přímo vyzývají k vybudování potůčku či tůňky. Pokud máte velký pozemek v blízkosti lesa, založte ‚přírodní vřesoviště‘ jako kopii díla vytvořeného přírodou. Při jeho zakládání byste měli respektovat přirozené složení rostlin a výškové členění terénu.“
Do základního vybavení vřesoviště patří vřes obecný (Calluna vulgaris) a vřesovce (Erica carnea, E.ciliaris, E. cinerea, E. x darleyensis, E. x mackaiana, E. vagans,“ vysvětluje paní Žižková. Půdní kryt je dobré vytvořit z větších skupinek jedné barvy listů nebo květů. „My k sobě sázíme více rostlin stejného kultivaru, ne jen jednu či dvě. Temně kvetoucí kultivary prokládáme skupinkami světle kvetoucími. Nejdůležitější je uchovávat porost bez plevelů.“

 zahrada pod zvičinou žižkovi (6)

RADÍME

Založení vřesové zahrady

Jak na to? Nejprve je třeba zjistit hodnotu pH naší půdy. V případě, že převyšuje 6,5, je ji třeba odstranit do hloubky 40 cm a nahradit ji zemí s vyhovující kyselostí. Vysazujeme-li do vřesoviště rostliny s odlišnými požadavky na pH, vytvoříme jim ideální prostředí lokální výměnou půdy nebo přidáním vápna. Je-li půda málo výživná, přihnojíme ji před výsadbou dobře zetlelou chlévskou mrvou.
Nejvhodnější je takto zpracovat pozemek na podzim a vřesoviště osázet na jaře (v dubnu až květnu), což je k výsadbě ideální doba. Výsadbu můžeme zrealizovat též brzy na podzim, dokud je půda prohřátá a rostliny budou mít dostatek času k důkladnému zakořenění. V případě, že jste si pořídili rostliny v kontejnerech, můžeme založit vřesoviště v průběhu celého vegetačního období.

 Stříhání vřesu

Na rozdíl od přírody, kde vřesy mohou být vyšší a méně kompaktní, doporučuje paní Žižková na zahrady vysazovat nižší a kompaktnější druhy. „K tomu, aby vřesoviště prospívalo, je nutný pravidelný řez. K řezu používáme zahradnické nůžky nebo nůž. Při výsadbě rostliny opatrně seřízneme (při podzimní výsadbě až na jaře), aby zůstaly nízké a rozvětvily se. Velmi důležitá je doba řezu. Druhy, které kvetou v zimě a na jaře, je potřeba seříznout ihned po odkvětu. V létě a na podzim kvetoucí druhy řežeme v březnu až dubnu. Hluboká seříznutí až do „starého dřeva“ nebývají prospěšná.“

Text: Radka Borovičková

Foto: Zdeněk Roller

Podobné články v internetu: