Zahrada se zídkou - Zahrada

Zahrada se zídkou

Zahrada s cihlovou zídkou

IMG_3391

Nevelký obdélník svažité zahrady majitelé rozdělili cihlovou zídkou. Vznikly tak dvě výškově rozdílné zahrady, propojené schodištěm uprostřed. Okrasnou zahradu orámovanou podiem zídky zajímavě podtrhuje dolní část s krátce střiženým trávníkem.

Nevšedně navrženou zahradu jsme objevili v pražské příměstské zástavbě, v ulici, kde se sešli lidé podobného naturelu i vzdělání, kteří shodli na jednotné koncepci a výstavbě projektově téměř shodných domů. Dům je koncipovaný tak, aby obytné prostory plynule přecházely do zahrady. Zadní části obytných místností jsou prosklené a zahradu lze tak pozorovat za každého počasí.

Zahrada zahradníkova

Kompozice i koncepce „zahrady s podiem“ nezapře, že jejím majitelem je profesionál – školkař a zahradník v již páté rodinné generaci. I jeho manželka Zita je zahradní architektka. Oba společně navrhují a realizují zahrady. Času nemají nazbyt, proto si navrhli zahradu koncipovanou tak, aby nebyla příliš náročná na údržbu, ale přesto byla zajímavá.

„Po postavení domu, altánu a bazénu nám na zahradu zbylo jen 350 m². Větší část z ní lze obhlédnout přímo z našeho obýváku. Problémem byl svah. Rozhodli jsme se přetnout ho zhruba v polovině linií zídky vystavěné z cihel Klinker se schodištěm uprostřed. Zahrada tak získala dynamiku i barevný akcent. Z nízké zídky stalo i jedno z našich nejoblíbenějších posezení a stanoviště pro hrnkové kytky.“

Cihly majitelé použili i na orámování bazénu, který začíná na hraně horní linie zahrady. Je řešený hodně netypicky, jako pravoúhlý, dvoustupňový a s přepadem. Jeho horní nádrž má hloubku metr dvacet a měří 3,5 x 5 m, dolní o rozměrech 4 x 5 metru má hloubku zhruba poloviční. Aby běžná údržba zabrala co nejméně času je vybavený filtračním zařízením. „Přepad z horního bazénku do dolního je z litého betonu, zepředu jsme přizdili pohledové cihly a horní hranu kryjí pískovcové desky utěsněné fólií a nerezovými pásky, aby pod ně nezatékala voda.“ Působivě komponované jezírko však původně nebylo v koncepci zahrady.

„Koncem osmdesátých let jsme na jeho místě začali budovat skleník pro muškáty, vzpomíná majitel. „Po pádu režimu jsme začali podnikat, obnovili rodinné okrasné školky a co teď se základy skleníku? A tak se zrodil nápad, postavit tu netradiční bazén – jezírko. Následně je duo zahradníků osázelo co nejmenšími lekníny. To aby získali pestrou skladbu květů a nezastínili hladinu. Dnes ovšem u jeho břehů roste i klasický orobinec, vachta, šípatka, kosatce a máta.

Aby pořád kvetla…

„Cílem bylo, aby se na náš nevelký pozemek vešlo co nejvíc zajímavých rostlin a pořád tu něco kvetlo. Proto jsme vybírali ty nejmenší odrůdy. Nevyhnuli jsme se přesazování, cedr v zadní části zahrady je už na třetím místě, v závislosti na tom, jak dorůstají další dřeviny. Teď je zase na řadě jeden z cypřišů, který začal stínit zakrslou jedli.“

Zatímco po obvodu zahrady jsou dřeviny vysazené tak, aby do trávníku vybíhaly v meandrech, na volné ploše je prostor pro jehličnaté i listnaté solitéry a také skupinky z host, lomikámenů, pivoněk a denivek.

„Vrcholným obdobím je u nás jaro, kdy vykvetou všechny vřesovištní rostliny, azalky a rododendrony. Přes léto postupně vykvétají trvalky a kvetoucí keře.“

Bonbónkem jsou javory Acer palatum, které zaujmou tvarem i barvou listů. Objevíte tu sice jen pět druhů, ale zato si majitelé dali záležet, aby jejich minikolekce byla opravdu zajímavá.

Opadavou kalinu Viburnum plicatum majitelé zvolili proto, že narůstá jen do šířky a drží se u země. U smrku omoriky, který může narůst do velké výšky a zdařile pak imituje středomořskou atmosféru, opatrně zvolili nízkou odrůdu. Na zahradě tu a tam objevíte i dekorativní kultivary borovic  – čarověníků. Výsadbu však pouze doplňují.

Líbí se nás pestrost

„Nechtěli jsme budovat ani monotématickou japonskou, ani čarověníkovou zahradu, vysvětlují hostitelé. „Máme tu sice cedr a borovici, které si sami tvarujeme, ale nemá ony hluboké estetické důvody jako v Japonsku. Bez našich zásahů by stromy vyrostly do nějakých patnácti metrů, kdežto zastřiháváním si je udržíme v třímetrové velikosti třeba i padesát let.“

Výsadba ze stálezelených dřevin je i kolem jezírka. „To abychom měli i v zimě hezký výhled z obývacího pokoje,“ usmívá se hostitel. „Vidíte, rostu tu i jedna zajímavost: modřín „Blue Dwarf“. Ten jsme si přivezli z Holandska do Čech jako první a patrně všechny ostatní exempláře v republice pocházejí z něj. Je zajímavý tím, že čím je starší, tím je kompaktnější, ale i barvou jehličí a velikostí.“ U vody samozřejmě rostou i trávy, proso, sbírka ostřic a sítin. „Traviny jsou vděčné podrostové rostliny, tvarem trsů, barvou a velikostí listů poskytují hodně možností kombinací a přitom bývají poměrně nenáročné…“

Když máte sousedy

Z boku kryje zahradu habrový plot, který je společný se sousedem. Měří na šířku poctivý metr, takže skrz něj není vidět ani bez listí a obě strany ho udržují v takové výšce, aby na něj oba dosáhli. „Dohodli jsme se na výsadbě metr a půl vysokých stromků s roztečí třiceti centimetrů. Už během pěti let nám krásně zhoustl.“ Na opadavý habr nedá tvůrce zahrady dopustit. „Habrový plot má jednu obrovskou výhodu, totiž odolnost. Když ho počůrá pes, nic se neděje. Habry sice na zimu opadají, ale není problém listy při posledním stříhání trávníku vysát. To když u tisového plotu kousek zrezaví, trvá i tři roky, než zase obroste.

Proč tedy ze strany ulice hraničí dům neopadavý plot z tisu? „Před domem jsme chtěli jen nižší plůtek, a to u habrového nejde. Respektive jde, ale vyžaduje to minimálně čtyřikrát ročně stříhání. Tisový plot je naopak jednoduchý na údržbu, stačí ho stříhat dvakrát ročně, protože narůstá jen pomalu, je vždyzelený a není to ta nešťastná túje, kterou si dřív vysazoval každý.“

 

TEXT:RADKA ROLLEROVÁ

FOTO:ZDENĚK ROLLER

Podobné články v internetu: