Živý plot – záclony pro vaši zahradu

ŽIVÝ PLOT – záclony pro vaši zahradu

Bujně rostoucí plot z růží svraskalých
Bujně rostoucí plot z růží svraskalých

Chystáte se ohradit svoji zahradu zídkou nebo živým plotem? Hlasujeme pro živý plot. Je dokonalou náhradou klasického oplocení, a pokud bude také tvarovaný, podtrhne půvab květinové výsadby.

Živý plot má dar proměňovat se spolu s ročním obdobím, nelze ho pomalovat, ani rozbít. Výborně si poradí s větrem i prachem a ještě k tomu pohostí a ukryje ptáky. Jeho velikost začíná nízkým plůtkem po kolena a končí u vysoké stěny, vytvářející tam, kde je to třeba, závětrné a intimní zákoutí. Abyste neztratili pocit kontaktu s okolím a neměli pocit života za vězeňskou zdí lze v živém plotě „vystřihnout“ i malebné malé okénko nebo obloukovitou branku.

Nízký živý plot zvýrazní krásu zahrady
Nízký živý plot zvýrazní krásu zahrady

Filozofie plotu

Jsou živé ploty, jejich úkolem je především skrývat a ploty svobodomyslné, které rafinovaně rámují tvarovou i barevnou zajímavost výsadby i architekturu domu. Skoro by se chtělo doplnit: jaký pán, takový plot. Pro inspiraci můžeme nahlédnout k našim severským sousedům. Miniaturní plůtek z několika keříků buxusu přešlapuje téměř před každým holandským domem i domkem. Patří k němu lavička a pár velkých květináčů, v nichž kvetou růže, levandule, muškáty či hortenzie… Vnímáte ho nikoliv jako zábranu, ale spíše jako nenápadnou pozvánku na návštěvu k milým sousedům. Takže uvažte: jaký plot se k vaší zahradě a mentalitě nejlépe hodí? Řešit je třeba nejen výšku plotu, ale i to, zda bude volně rostoucí či tvarovaný, opadavý nebo neopadavý, z listnáčů nebo jehličnanů, z jednoho nebo více druhů dřevin.

Důležité je i to, zda půjde o plot u venkovského domku nebo chalupy či ve městě, kde se můžete co do druhů a formy výsadby více odvázat. Ve městě příliš nepochybíte, ani pokud zvolíte plot z geometricky tvarovaných exotických dřevin, které by u domu či usedlosti v otevřené krajině působily jako pěst na oko. K venkovským stavením a chalupám (a samozřejmě nejen k nim) se hodí živé ploty z domácích dřevin, tedy například z tisu červeného, habru obecného, buku lesního, hlohu jednosemenného, ptačího zobu obecného, kaliny obecné nebo javoru babyky.

Nežli si vyberete, prostudujte školkařské katalogy a literaturu (orientaci může například poskytnout publikace Živé ploty na zahradě), zamyslete se nad světelnými a klimatickými podmínkami pozemku i nad náročností jednotlivých rostlin na světlo a stín, půdu a vlhkost.

Kombinace zděné zídky s živým plotek
Kombinace zděné zídky s živým plotem

Habr a tis jsou ideální

Ing. Pavel Schuch je školkař, architekt a zahradník ve čtvrté generaci, a také tvůrce nevšedních zahrad. Jednou z otázek, které musí s klienty při tvorbě zahrady řešit, je i vymezení pozemku. A jak oplocení řešil on sám? Vybral si habr a tis. Z boku zahradu kryje habrový plot, který má společný se sousedem. Na šířku měří poctivý metr, takže skrz něj není vidět ani bez listí. Obě strany ho udržují v takové výšce, aby na něj dosáhli. „Dohodli jsme se na výsadbě metr a půl vysokých stromků s roztečí třiceti centimetrů. Už během čtyř až pěti let nám krásně zhoustl. Na jeho zarovnávání nepotřebuji žádné speciální pomůcky: držím elektrické nůžky pořád ve stejné výšce a stříhám na úrovni starého dřeva.“

Na opadavý habr (Carpinus betulus L.) nedá ing. Schuch dopustit. „Má jednu obrovskou výhodu, totiž odolnost. Není náročný na půdu, je velmi plastický, rychle regeneruje a miluje ho zpěvné ptactvo. Když plot počůrá pes, nic se neděje…. Habry sice na zimu opadávají, ale není problém při posledním stříhání listy z trávníku vysát. To když u tisového plotu kousek zrezaví, trvá i tři roky, než zase obroste. Přesto ze strany ulice jsme si vysadili nízký tisový plot – ten totiž z habru nejde vytvořit. Respektive jde, ale vyžadovalo by to stříhat ho minimálně čtyřikrát ročně. Tisový plot je naopak na údržbu jednoduchý, stačí stříhat dvakrát ročně, protože narůstá jen pomalu. Mám ho rád, je vždyzelený a hlavně, není to ta smutná túje, kterou si dřív u domu vysazoval snad každý.“

Zeď popnutá loubincem doplněná řadou bobkovišní
Zeď popnutá loubincem doplněná řadou bobkovišní

Kolik máte času?

Kolik ho chcete svému plotu věnovat? Zakládání a údržba tvarovaných živých plotů je s porovnáním s volně rostoucími živými ploty pěstitelsky i časově náročnější i nákladnější, protože mj. vyžaduje větší počet rostlin na čtvereční metr. Tvarované živé ploty také vyžadují dvakrát ročně pravidelné stříhání, nejčastěji v červnu a srpnu.

„Pokud chcete svou zahradu oddělit od ulice nebo sousedů, měli byste při výběru dřevin brát ohled na prostorové možnosti pozemku,“ doporučuje architekt Schuch. Tam, kde je prostor úzký, je vhodnou volbou stříhaný živý plot, u větších ploch volně rostoucí, víceřadý. Pro tento typ plotu je vhodná např. vajgélie, zlatice prostřední, trojpuk drsný, pustoryl, kalina, kdoulovec lahvicovitý nebo tavola kalinolistá.

„Pokud na vás v zimě padá splín, vysaďte si středomořskou krásku hlohyni šarlatovou,“ doporučuje architekt. „Její plody se na podzim barví od oranžové, žluté až po zářivě červenou a vydrží dlouho do zimy. Barevně působivý je plot z ptačího zobu, který existuje ve třech podobách, se zlatými, zelenými nebo panašovanými listy.“

Plot vytvořený ze dvou druhů dřevin
Plot vytvořený ze dvou druhů dřevin

Túje raději ne

„Jednou z nejoblíbenějších rostlin, kterou od sebe patrně majitelé zahrad opisují, jsou zeravy západní (Thuja occidentalis L.) lidově túje, původem ze západní části USA,“ vysvětluje architekt. Lze z nich vytvořit hladké, jeden až pět metrů vysoké a až dva metry široké stěny. Ty jsou však akceptovatelné jen v městském prostředí, dobře působí u rezidence, ale vůbec se nehodí do krajiny. Zde působí cizorodě a strnule.“ Výhodou zeravu je, že pomalu roste, takže se nemusí často upravovat – za rok povyroste jen o dvacet centimetrů. Důvodem jeho obliby je jeho mrazuvzdornost, nenáročnost, rychlý růst i to, že snáší i hluboký řez. Především je však levný a dostupný, protože se v okrasných školkách množí řízkováním.

Mnohem krásnější a přirozenější alternativou k zeravu je domácí tis červený (Taxus baccata). Ten, stejně jako buxus, roste na výsluní i ve stínu. Pro živý plot je vhodný i proto, že snadno zmlazuje. Snese řez stejně jako zimostráz, však také spolu s habrem uplatňoval i na plůtcích barokních zahrad. Pěkně působí i domácí ptačí zob a exotická bobkovišeň lékařská. V horských oblastech se ovšem nejlépe uplatní běžný smrk ztepilý. I ten se dá zajímavě vytvarovat a působí velmi přirozeně.

Vysoký živý plot potřebuje odstup
Vysoký živý plot potřebuje odstup

Chvála buxusu

Čím by byla francouzská zahrada bez linek buxusu! Pochází se Středomoří, a tak hraničil už antické statky, patřil do  barokních i biedermeierovských zahrad i ke stínu klášterního rozjímání. Asi proto ho ve dvacátém století středoevropští zahradníci začali považovat za poněkud staromódní, a tak buxus na jistou dobu nahradili ploty z dřišťálu, skalníku, levandule nebo zimolezu. I ty se totiž dají dobře tvarovat. Zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens L.) a jeho kultivary se hodí jak pro nízké, tak i vyšší tvarované ploty, na ohraničení záhonů nebo chodníků. Vyhovuje mu jak slunečné, tak polostinné stanoviště a je mrazuvzdorný. Jeho regenerační schopnost je však závislá na pravidelné výživě a zálivce. Inspiruje svou strukturou větví i jemností lístků a schopností rychlých proměn.

Živý plot stříhaný do oblých tvarů
Živý plot stříhaný do oblých tvarů

Stříháme živý plot

  • Živé ploty je třeba pravidelně stříhat a tvarovat, jinak by se rozrostly a zabíraly příliš mnoho místa. Stříháním také plot houstne.
  • Při zakládání nového živého plotu použijte jako pomůcku šňůru, kterou napnete v požadované výšce.
  • Boky živého plotu se stříhají mírně šikmo tak, aby vršek plotu byl o něco užší než základna – tím je zajištěn přístup světla i ke spodním částem plotu.
  • Nové přírůstky sestříhávejte nad starým rozvětvením, aby byly zachovány jen krátké pahýlky mladých výhonků.
  • Nestříhejte příliš těsně, ani do staršího dřeva, jinak vzniknou mezery, které pak jen pomalu zarostou a u jehličnatých dřevin dokonce nezarostou vůbec.
  • Při stříhání vzrostlého udržovaného plotu mohou pro orientaci posloužit místa řezu z minulého roku.
  • Nepoužívejte tupé nůžky, které zanechávají roztřepené okraje ran. U velkolistých druhů (habr, buky) se doporučuje po ostříhání začistit živý plot nůžkami na větve.
  • Někteří majitelé zahrad začínají stříhat živý plot, až když dosáhne zvolené výšky. Výsledkem řídký plot s mezerami. Chyba se dá napravit zpětným řezem do starého dřeva a postupným, pravidelným sestřihem, kterým větve znovu dovede do požadované výšky.
Tis se dá velmi dobře tvarovat
Tis se dá velmi dobře tvarovat

Výrazový živý plot

Od tvarování plotů do klasických hranolovitých stěn a plůtků je kousek k ornamentálně pojatému kousku zahrady, který se dobře vyjímá na menší uzavřené ploše či k tvarovaným zahradním solitérům, doplňujícím živý plot. I když je možné solitéry formovat do mnoha geometrických těles (krychle, pyramida, kužel, vajíčko, válec, tvar brány), lidskému oku nejlépe lahodí tvar koule. I ve volné přírodě se s kulovitým tvarem setkáváme velmi často, například u jabloně, třešní nebo hlohů. Geometři, estéti i umělci míní, že kulovitý tvar je nejdokonalejší ze všech tvarů, symbolizuje celistvost a planetu zemi. Každopádně dřeviny vytvarované do kulových či oválných tvarů (nejčastěji se takto tvaruje jalovec, tis a buxus) harmonují jak s travnatou plochou za plotem, tak i jakýmkoliv typem volně rostlého i upravovaného živého plotu.

Živý plot zpevněný pletivem
Živý plot zpevněný pletivem

Nežli vyroste…

Vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami je třeba volit tak, aby odpovídala jejich růstu do výšky a šířky. Při velmi úzkém rozestupu začnou rostliny obrůstat příliš vysoko, a zůstanou holé a nevzhledné. Na druhou stranu nikdo nechce čekat desítky let, než dosáhne uzavřeného vzhledu zahrady. Proto je možné přistoupit ke kompromisu, zpočátku provést hustší výsadbu a po deseti až patnácti letech některé rostliny odstranit nebo zmladit. Jako orientační hodnota může sloužit odhad, že malé nebo štíhlé keře vyžadují pro svůj vývoj prostor v průměru mezi 0,70 a 1,50 m. Obvykle je třeba udržovat od hranice sousedního pozemku vzdálenost minimálně dva metry (u dřevin vyšších než dva metry) a u dřevin pod dva metry by měla být nejméně půlmetrová.

VenkovskVenkovský typ živého plotu ze smrku
Venkovský typ živého plotu ze smrku

Místo smrku  ztepilého: omorika

Pro venkovské prostředí a vyšších polohy podhůří a hor se nejlépe hodí živý plot ze smrku obecného. Ten bývá nejčastěji založený z lesních sazenic. Jeho nevýhodou je to, že ve středním věku smrku odumírají spodní větve. Mnohem vhodnější je volit smrk omoriku (Picea omorika), která zespodu neodumírá, dobře snáší řez, je otužilá, hodí se na slunečné i polostinné stanoviště a dobře snáší i sucho.

Text: RADKA BOROVIČKOVÁ

Foto: ZDENĚK ROLLER

Podobné články v internetu: