Vřesová zahrada - Zahrada

Vřesová zahrada

Vřesová zahrada v horách

Na této horské zahradě se daří zakrslým koniferám, azalkám, vřesu i levanduli. Její místo je až na vršku kopce, vysoko nad Jáchymovem, na konci úzké silničky lemované rodinnými domky. Podívejme se zblízka na její podzimní tvář i na to jak tato terasovitá zahrada vznikala.

Miniaturní vřesová zahrada je sympatická nejen polohou, ale i tím, že je na ní znát množství vykonané práce, zejména té těžké při tvorbě a podpírání teras. Přesto nejde proti duchu horské krajiny. Bydlí tu již tři generace rodiny majitelů, které netypickou zahradou žijí. Všechny do ní promítly svůj zahradnický názor a vkus. Do budování teras se rodina pustila v sedmdesátých letech.

„Ze začátku, v dobách mého otce, tu rostly brambory, mrkev a jahody. Až já jsem zahradu postupně začal přeměňovat na skalku,“ říká majitel. „Něco kamenů jsme vykutali přímo na pozemku, část jsme svezli z okolních hald. Úměrně našim možnostem, tedy postupně – v batohu nebo na kolečku.

Vznikly tak čtyři terasy spojené kamenným schodištěm s travnatými plošinkami. Nad nimi zůstal původní příkrý zatravněný svah s třešněmi, švestkami a jabloní.“

Daří se tu levanduli i vřesu

Trochu překvapuje, že i v Krušných horách se může dařit středomořské levanduli. Díky své dekorativnosti a mohutnosti si na zahradě získala roli dominanty a rámujícího činitele. Z původního keříku majitelé postupně oddělili celou řadu trsů lemujících schodiště i skalky. Její stvoly jsou pěkné i na podzim, v létě provoní celou zahradu.

Důvodem je poloha horské zahrady – pozemek se prudce svažuje k jihu, takže o teplo a sluneční svit tu není nouze. Levandule tu zdaleka není jediným druhem vyžadující dostatek sluníčka. Proto majitelé na zahradě vysazují dřeviny jen s rozvahou a volí nízké formy.

Od levandulové hrany schodiště klesá k domu svažitá zahradní skalka osázená nízkými azalkami, jalovci a vřesem. Půdu této části zahrady pokrývají netřeskové koberce – zjara tu vyraší spousty cibulovin – krokusů, narcisů a tulipánů. Září tu i hvězdičky prvosenek, z nichž některé se letos na podzim rozhodly remontovat a tak jsme je viděli v květu i my.

„V Jáchymově je dost kyselá půda a my jsme ještě všechny azalky, vřesy a vřesovce sázeli do rašeliny, takže se jim tu daří a krásně kvetou.“ Další rostlina, které místní klima vyhovuje, je plazivý skalník. Ten plní svou půdopokryvnou funkci hned na několika místech.

Hned za plotem

Spodní terasa je květinová. Tu si matka majitele uhájila před osázením ozdobnými dřevinami, aby se mohla těšit například z třapatek, chryzantém nebo aster. Na jaře tu vládnou narcisy, tulipány nebo šuškardy. V plném létě se tu vedle třapatek daří i pupalkám a kakostům.

V rohu zahrady se v čase podzimu překrásně barví bobulemi obsypaná kalina obecná, které by nikdo nehádal stáří třicet let. V zimě její bobule hostí hejna brkoslavů. „Zastaví se u ní každý, kdo jde kolem, říká pyšně majitel.“ Však také kalinu vypěstovali z útlého proutku a od té doby ji průběžně zmlazují, aby se příliš nerozrostla.

Velkou láskou majitele jsou dřeviny. Zaštipováním vytváří z kupovaných klečí a dalších borovic pohledné tvary, daří se mu to i ze smrčků nalezených v lese. Dobře prý jde tvarovat i modřín. Z okolních lesů pocházejí i vřesovce. Ty tu zbyly po zaniklých sudetských osadách v okolních horách spolu s dalšími nepůvodními rostlinami, třeba jirnicí nebo kolotočníkem.

„Jižní expozice má jednu nevýhodu. Půda tu prosychá a je odnášená větrem, takže se čas od času musí doplňovat. Hnojit nemusíme, jenom k některým druhům přisypáváme vápno, protože by jim místní kyselá půda nevyhovovala. Mulčujeme vlastním materiálem z prořezávek, který proženeme drtičem,“ vysvětluje pán domu.

Stoupáme vzhůru…

I další terase dominují vřesy a vřesovce, mezi nimi ozdobné jahody a azalky. Na kraji zaujme svými tmavými listy ruj vlasatá. Po první zimě skončila polámaná sněhem, ale přežila a teď už se po dvou letech začíná rozrůstat. Ujaly se i dva mladé ozdobné javory. Protože je tu poměrně dost volného prostoru, našly tu své místo i ozdobné pařezy a kořeny pocházející z míst, kde se v horách těží rašelina.

Po strmých schodech lze vystoupit až na horní terasu osázenou vyššími dřevinami, která vytváří kulisu oddělující okrasnou část zahrady od sadu. Její okraj lemují hosty, keřovité mochny, juka a vřesy, z hrany se spouštějí dolů zelené trsy rožců a rozchodníků, pozadí tvoří pěnišníky a vyšší konifery. Na jaře ji zkrášlí bílé hrozny velkokvětého šeříku, v červnu tu rozkvétá voňavý pustoryl a pod ním veigelie.

„Terasy jsou postavené dobře, ale čas od času i tak mají zdi tendenci ujíždět. Musí se rozebrat, vykopat až na základy a postavit znovu. Říkám si, že jednou je přestanu opravovat a nechám terén postupně přeměnit na přírodní skalku. Uvidíme, říká majitel.“

Zvířata na zahradě

Myslí se tu i na volně žijící zvířata – kromě dvou ptačích pítek pravidelně plní krmítko u plotu a jsou rádi, že jim ve stráni za domem sídlí ježci. Ti jim dokonce pomohli vypudit z pozemku zmije. Doprovází nás čiperný pejsek Ferda pocházející z útulku, ale navzdory němu občas v záhonech hrabou toulavé kočky.

Při procházce zahradou obdivujeme kromě výsadby i několik starých litinových ptačích pítek na tyči. „Byla to dobrá koupě, sehnal jsem je kdysi v bazaru,“ pochvaluje si netradiční artefakty majitel. „Využívají je rehkové zahradní, červenky, stehlíci a spousta dalších pěvců…“

 

Radka Borovičková

Foto: Zdeněk Roller

Podobné články v internetu: